Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Regionální geografie> Afrika> Geografická poloha Afriky

Tisknou stránku

GEOGRAFICKÁ POLOHA AFRIKY

Jméno světadílu je odvozeno z názvu berberského kmene Afrigi nebo Afridi, žijícího na území dnešního Tuniska. V římském impériu bylo jménem Africa označováno přibližně jen dnešní Tunisko.

Po dlouhou dobu byla Afrika nepoznaným kontinentem. Příčinou této skutečnosti je malá členitost pobřeží, z čehož vyplývá i málo vhodných přirozených přístavů, zasahování pouští až k břehům (Sahara, Namib), bahnité mangrovníkové pobřeží Horní a Dolní Guineje, tropické nemoci, silné vlnobití podél dolnoguinejského pobřeží a bojovnost některých národů a kmenů (např. Arabů, Tuaregů apod.). Překážkou cest do vnitrozemí je to, že řeky nejsou celé splavné.

Objevy a obsazování Afriky

Údolí Nilu, kolébka civilizace, bylo sice velkými pouštěmi odděleno od ostatního kontinentu a nilské peřeje znesnadňovaly plavbu po řece na jih, ale přesto bylo se sousedními oblastmi ve spojení - Egypťané postoupili na jihu až k soutoku obou Nilů u nynějšího Chartúmu.

Féničané (období kolem roku 1 000 př. Kr.) podnikali obchodní a kolonizační cesty podél severního pobřeží a brzo i za Gibraltarský průliv. Kartaginci (kolem roku 500 př. Kr.) poznali na plavbách západně od severní Afriky přilehlá souostroví a veliká kartaginská kolonizační výprava se dostala pravděpodobně až do Guinejského zálivu pod Kamerunskou horu.

Řekům bylo známo pobřeží Rudého moře a východní Afriky, přičemž ti považovali Afriku za poloostrov Asie. Řím ovládl celou severní Afriku až po Saharu. Ve druhé polovině 1. stol. po Kr. se Římané snažili prozkoumat Nil, známa jim byla Velká jezera v pramenné oblasti Nilu, masivy Ruwenzori a Virunga byly známy pod názvem Měsíční hory.

Završením objevných výprav Portugalců v 15. století bylo obeplutí Afriky roku 1498 Vasco da Gamou a doplutí až do Indie. Portugalci na africkém pobřeží zakládali jen stanice pro daleké cesty do Indie a nakupovali na pobřeží otroky, které vyváželi do Brazílie. Africké vnitrozemí do 15. století nejvíce znali italští obchodníci, kterým muslimové dovolovali navštěvovat trhy až v súdánských městech.

Koncem 16. století začali s Portugalci soupeřit Holanďané a portugalské panství v Africe začalo upadat. S Holanďany začali od poloviny 17. století o Afriku soupeřit Angličané. Od první poloviny 17. století se v Africe začali usazovat i Francouzi.

Za mezník v historii objevů v Africe se považuje založení Africké společnosti v Londýně roku 1788, čímž Britové začali v Africe rozšiřovat svoje koloniální panství (Británie hledala jednak zajištěné trhy pro nadbytek svých průmyslových výrobků a jednak laciné suroviny). V první polovině 19. století se na velké koloniální výboje vydali i Francouzi.

V polovině 19. století začíná intenzivní vědecký výzkum Afriky. Našimi průzkumníky Afriky byly např. Antonín Stecker (1855 - 1888, cestovatel do oáz Kufra, okolí jezera Tana a pouště Namib), Emil Holub (1847 - 1902, cestovatel v jižní Africe, autor první mapy Viktoriiných vodopádů), Paul Schebesta (cestovatel první poloviny 20. století za Pygmeji do Konga a Středoafrické republiky) či Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v polovině 20. století. V 90. letech 20. století proběhly např. české expedice Živá Afrika (1994) nebo Mokele Mbembe (1999).

Nejznámějšími britskými cestovateli byli David Livingstone (jižní a východní Afrika - povodí Zambezi a pramenná oblast Nilu) a Henry M. Stanley (východní Afrika a Konžsko), německým Heinrich Barth (cestovatel v Sahaře a Súdánu). Francouzi zkoumali hlavně západní Afriku (povodí Nigeru a Senegalu), Italové oblast Etiopie.

Fyzickogeografický přehled Afriky

Afrika je ze všech kontinentů nejméně horizontálně členitá, tj. má nejméně poloostrovů a málo ostrovů, a je poměrně rovnoměrně rozložena kolem rovníku (4 000 km na sever i na jih), ač na severní polokouli je její území dvakrát širší než na jižní, což se projevuje faktem, že na Sahaře je klima kontinentálnější než v Kalahari.

Od Evropy je Afrika oddělena Středozemním mořem, v Gibraltarském průlivu se přibližuje k Evropě na vzdálenost pouhých 14 km. S Asií souvisí Afrika Suezskou šíjí, potom je od Asie oddělena Rudým mořem, které je široké jen 300 km, avšak v úžine Báb al-Mandab se přibližuje na pouhých 26 km.

Kontinentální šelf je u Afriky většinou velmi úzký, 200 metrová izobatha je většinou vzdálena od pobřeží pouhých 20 až 30 km; rozsáhlejší šelf je jen před guinejským pobřežím a jihoafrickým Střelkovým mysem (cca 200 km), široký šelf je i před tuniským pobřežím.

Rozloha Afriky je cca 30,3 mil. km2 (20 % světové souše) a jedná se o druhý plošně největší kontinent (po Asii). Okrajovými body pevniny jsou na severu mys Rás Ben Sekka v Tunisku (31° 21' s. š.), na jihu Střelkový mys (Cape Agulhas) v Jihoafrické republice (34° 52' j. š.), na západě mys Pointe des Almadies v Senegalu (17° 38' z. d.) a na východě mys Hafun v Somálsku (51° 23' v. d.). 

Zálivy nezasahují do pevniny příliš hluboko; nejvýraznější je záliv Guinejský se zátokami Beninskou a Biaferskou (též Bonny), které jsou odděleny narůstající deltou Nigeru, a zálivy Velká a Malá Syrta. Ostatní větší zálivy jsou Suezský, Tadžúrský, Adenský, Sofalský a Maputský na východě, Algoabaai, Mosselbaai, Tabulová zátoka a Walvisbaai na jihu a Tuniský na severu.

Z poloostrovů má větší rozlohu jen Somálský (zván též Africký roh).

Ostrovy lze rozlišit na

·        ostrovy s kontinentální zemskou kůrou, kam patří největší africký ostrov Madagaskar (590 000 km2) a šelfové ostrovy jako např. Bijagós na západě, Pantelleria, Pelagické ostrovy, Kerkenna a Džerba na severu; Sokotra (3 600 km2), Pemba, Zanzibar, Mafia, Aldabra, Amiranty, Seychely a Komory na východě;

·        vulkanické ostrovy spjaté se třetihorním vulkanismem, kam patří Madeira (Pico Ruivo 1 861 m), Kanárské ostrovy (7 400 km2, nejvyšší vrchol Pico de Teide 3 716 m), Kapverdy (rozlišují se severní Návětrné a jižní Závětrné ostrovy; nejvyšší vrchol 2 829 m), Réunion (Piton des Neiges 3 069 m), Mauricius (826 m), Rodrigues, Bioko (dříve Fernando Póo; nejvyšší vrchol 3 050 m), Princův ostrov, Svatý Tomáš (nejvyšší vrchol 2 024 m)  a Pagalu (dříve Annobón).

Povrch Afriky je poměrně vysoko položený; průměrná nadmořská výška je asi 750 m n. m., což Afriku řadí na třetí místo za Asii a Antarktidu. Povrch má však plošinný charakter. Vysoká nadmořská výška povrchu má vliv na azonalitu vegetace. Nejvyššími vrcholy jsou vulkány; nejvyšší horou Afriky je Kibo (5 895 m) nacházející se v masivu Kilimandžára, na jehož vrcholu je malý ledovec (1,5 km2).

Na východě Afriky se vyvíjí kontinentální rift a nacházejí se zde nejnižší místa kontinentu - Assalská (– 155 m) a Danakilská proláklina (– 116 m). Eolickou činností (vyvátím) vznikla v Egyptě proláklina Kattára (– 133 m).

Podle převládající výšky se Afrika dělí na dvě části s odlišným geomorfologickým vývojem, a to

·        Vysokou Afriku, která představuje jih a východ kontinentu, s průměrnou nadmořskou výškou 1 000 až 2 000 m n. m.,

·        Nízkou Afriku na severu a západě s průměrnou nadmořskou výškou 200 až 500 m n. m.

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.