Zemepis.com> Geografie ČR> Geografická poloha ČR

POLOHA A TVAR

Povrch

Česká republika má povrch členitý a v porovnání s ostatními středoevropskými státy členitý povrch zaujímá většinu území. Na území republiky je necelá pětina tvarů, které můžeme označit jako ploché (roviny, kotliny, pánve, brázdy).

Výšková členitost povrchu České republiky

Střední nadmořská výška České republiky je 450 m n. m., což je na evropské poměry dost (průměrná výška Evropy je 290 m n. m.). Čechy mají střední nadmořskou výšku 465 m n. m. a Morava se Slezskem 416 m n. m. Nejnižší místo České republiky je výtok Labe z území státu u Hřenska, 115 m n. m.; nejvyšší je Sněžka v Krkonoších, 1 602 m n. m. Všeobecně mezi nejnižší místa republiky patří i výtoky dalších největších řek - soutok Moravy a Dyje 149 m a výtok Odry 195 m.

Poloha

Česká republika zaujímá výrazně středoevropskou polohu, přičemž soubor různě určených geometrických středů Evropy republiku obklopuje od západu k severovýchodu až východu. Středem státního území prochází poledník 15° v. d., přičemž z významnějších obcí protíná Český Dub, Kouřim, Pacov či Jindřichův Hradec. Obě části území, oddělené tímto poledníkem, jsou velikostně srovnatelné. Krajními body zeměpisné polohy jsou:

• západní bod: Krásná u Aše, 12° 06' v. d.,
• východní bod: Bukovec u Jablunkova, 18° 52' v. d.,
• severní bod: Lobendava u Šluknova, 51° 03' s. š.,
• jižní bod: Vyšší Brod, 48° 33' s. š.

Největší délka území od západu k východu je 493 km a od severu k jihu 278 km.

Českou republikou prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Pod vrcholem Králického Sněžníku se spojují úmorí Severního moře (řeka Tichá Orlice), Černého moře (řeka Morava) a Baltského moře (Kladská Nisa/Nysa Kłodzka).

Z hydrologického hlediska nemá Česká republika příznivou polohu, neboť veškerá voda z jejího území odtéká a vodní zásoby jsou doplňovány pouze srážkami.

Většina průběhu dnešní státní hranice má původ v hranici historické. Čára státní hranice měří 2 290,4 km, z toho s Německem 810,7 km, Polskem 761,8 km, Rakouskem 466,1 km a Slovenskem 251,8 km. Většina délky státní hranice je přirozená, tvoří ji hlavně horské hřebeny.

Poznámka. Korekce hranic České republiky ve 20. století.

Po první světové válce získalo tehdejší Československo na úkor Rakouska území podél horní Lužnice - tzv. Vitorazsko (Weitraland) a Valticko (území od Poštorné k Valticím). Příčinou těchto územních zisků bylo zachování souvislé železniční dopravy.

Na úkor Německa Československo získalo Hlučínsko (oblast Hlučína a Kravařů), a to proto, že zde bylo přibližně stejné zastoupení česky mluvících, Němců a tzv. Moravců. Roku 1938 při záboru čs. pohraničí bylo Hlučínsko připojeno přímo k Říši (díky tomu se pak na zdejší Němce nevztahovaly dekrety prezidenta Beneše a silné německé osídlení se zde zachovalo až do 80. let 20. století).

K další korekci státní hranice po první světové válce došlo na Těšínsku, území, na nějž si činily nárok Československo, Polsko a Německo. Po mezinárodní arbitráži bylo Těšínsko rozděleno řekou Olší a hřebenem Slezských Beskyd, přičemž jeho třetina připadla Československu a dvě třetiny Polsku. Roku 1924 získalo Československo obec Hrčava, a to jako důsledek výsledku plebiscitu obyvatel této obce.

Po roce 1945 došlo k drobným korekturám na hranicích Československa a Polska (Vidnava, Harrachov).

Po rozdělení Československa se na vzájemné hranici vyskytlo několik problematických míst, jako např. na dolním toku řeky Moravy, kdy státní hranice kopíruje původní koryto namísto koryta regulovaného a na obou březích řeky tak vznikají české a slovenské exklávy.

Geologie

Území České republiky se nachází na styku hlavních makrogeologických (geologicko-tektonických) jednotek Evropy. Většina státního území náleží k jednotce tzv. hercynské mezoevropy (hercinidy), jež sahá od Francie, přes Německo, Českou republiku až na Ukrajinu k povodí Dněstru. Od severu (oblast krkonošsko-orlická) se našeho území dotýkají soustavy předhercynské paleoevropy (kaledonidy a Fennosarmatia). Předhercynské struktury se vyznačují sedimenty a metamorfovanými horninami uloženými v podloží. Východ Moravy a Slezska okrajově zasahuje alpinská neoevropa (alpidy). Z toho vyplývá, že se na území České republiky dotýkají hlavní stavební jednotky evropského kontinentu.

Hercinidy a alpidy odděluje tektonická sníženina (linie) Ostravská pánev - Moravská brána - Hornomoravský úval - Vyškovská brána - Dyjsko-svratecký úval. Většinu této sníženiny opustilo moře v miocénu, Ostravskou pánev až v pliocénu.