Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Fyzická geografie> Atmosféra> Klimatické klasifikace

Tisknou stránku

KLIMATICKÉ KLASIFIKACE

Klimatický pás představuje největší jednotku při nejhrubším členění světového klimatu, která zahrnuje rozsáhlou oblast víceméně zonálního protažení s klimatickými poměry, které se mohou uvnitř tohoto pásu od místa k místu lišit, ovšem jejich základní rysy jsou natolik typické, že se jimi podstatně odlišují od jiného klimatického pásu. Hranicemi pro vymezení klimatických pásů v uvedeném případě jsou obratníky a polární kruhy. Mezi obratníky po obou stranách je horký (tropický) klimatický pás, který má kladnou bilanci záření (40 % zemského povrchu). Mezi obratníky a polárními kruhy leží mírné pásy severní a jižní polokoule s proměnlivou radiační bilancí (52 % zemského povrchu). Uvnitř polárních kruhů jsou studené, polární pásy (arktický a antarktický), zaujímající asi 8 % plochy Země, které mají zápornou bilanci záření.

Mezi tyto klimatické pásy se vkládají přechodné pásy - subtropické subpolární. V každém ze základních pásů se vytváří typ podnebí oceánského, kontinentálního a horského.

KLASIFIKACE KLIMATU PODLE W. KÖPPENA

Je založena na teplotním a srážkovém režimu a jeho vlivu na biotickou komponentu krajiny. W. Köppen rozlišil na Zemi pět základních klimatických pásů A - E, které členil podle ročního režimu teploty vzduchu a srážek na klimatické typy označované písmeny následujícího významu: w - suchá zima; s - suché léto; f - rovnoměrné rozložení srážek během roku; m - periodické srážky (tj. monzunové deště); S - step; W - poušť; H - horské klima.

1.      A - pás vlhkého tropického klimatu

(zabírá 36,1 % plochy Země). Chybějí v něm chladná roční období, průměrné měsíční teploty vzduchu neklesají pod 18 °C, roční amplituda teploty je malá (do 6 °C). Roční úhrn srážek přesahuje 750 mm a srážky převažují nad výparem. Cirkulace atmosféry se vyznačuje velkou pravidelností (pasáty, monzuny). Podle vztahu mezi ročním úhrnem srážek a úhrnem nejsuššího měsíce se vymezují typy: Af - klima vlhkých tropických pralesů s rovnoměrným rozdělením srážek během roku; Am - monzunový případ typu Af; Aw - klima savan s výrazně vyjádřenou suchou periodou, připadající na zimní období.

2.      B - pás suchého klimatu

(10,6 % plochy Země) je charakterizován malými srážkami a vysokou výparností. V několika měsících přesahuje jejich průměrná teplota 18 °C. Hranice mezi pásem B a pásy A, C, D jsou určeny vztahy mezi průměrnou roční teplotou vzduchu a ročním úhrnem srážek, které vymezují tzv. hranice suchosti. V pásu suchého klimatu lze rozlišit dva typy: BS - klima stepí; BW - klima pouští.

3.      C - pás mírně teplého klimatu

(27,2 % plochy Země) je charakterizován značnou proměnlivostí počasí a silně vyvinutou cyklonální činností. Během roku se dostavují již čtyři roční období, v poměrně chladné zimě se však pravidelná sněhová pokrývka ještě netvoří. Omezen izotermou + 18 °C nejteplejšího a – 3 °C nejchladnějšího měsíce.

Rozlišují se v něm tři typy: Cw - mírně teplé klima se suchou zimou; Cs - mírně teplé klima se suchým létem; Cf - mírně teplé klima s rovnoměrným rozložením srážek během roku.

4.      D - pás mírně studeného (též boreálního) klimatu

(7,3 % plochy Země) je určen izotermou – 3 °C nejchladnějšího a + 10 °C nejteplejšího měsíce (severní hranice lesa). Je charakteristický poměrně krátkým létem, srážkami přesahujícími hranice suchosti a pravidelnou sněhovou pokrývkou. Na jižní polokouli, kde chybí rozsáhlejší pevnina, není tento pás výrazněji vyvinut. Dělí se na dva typy: Dw - mírně studené klima se suchou zimou (zabajkalský typ); Df - mírně studené klima s rovnoměrným rozložením srážek během roku.

5.      E - pás polárního (studeného, sněžného) klimatu

(18,8 % plochy Země) má mírnou až velmi studenou zimu, kdy je teplota vzduchu většinou záporná. Srážky jsou malé, většinou sněhové. Vyskytují se v něm tři typy: ET - klima tundry s teplotou nejteplejšího měsíce mezi 0 až 10 °C; EF - klima věčného mrazu, v němž je teplota nejteplejšího měsíce nižší než 0 °C; EH - klima vysokohorských oblastí mírných a nízkých zeměpisných šírek.

Na pevnině zabírají z vymezených typů největší plochu Df a Bs, nejmenší Cs; na oceánech jsou nejrozšířenější Cf a Af; nejméně Dw, Cw. Typ Cf je z genetického hlediska velmi nestejnorodý, patří sem společně se západní Evropou i Uruguay, jižní Čína a horské oblasti tropů, ačkoli v systému cirkulace atmosféry zaujímají tyto systémy různá místa.

KLASIFIKACE KLIMATU PODLE B. P. ALISOVA

Členění klimat je dáno převládáním geografických typů vzduchových hmot během celého roku (hlavní pásy) nebo jejich sezónním střídáním v určité oblasti (přechodné pásy). B. P. Alisov stanovil na každé polokouli čtyři hlavní a tři přechodné pásy. Hranice mezi nimi jsou určovány polohou klimatických front. Klimatické pásy B. P. Alisov dále dělí na kontinentální a oceánský typ a na typy klimatu západních a východních pobřeží pevnin.

1.      Pás rovníkového klimatu (rovníkový pás)

Stálá intenzita slunečního záření během roku podmiňuje vyrovnaný teplotní režim. Průměrné měsíční teploty vzduchu se pohybují v mezích 24 až 28 °C, roční amplituda nepřesahuje 5 °C a může být i menší než 1 °C. Denní amplitudy teplot dosahují 10 až 15 °C, přičemž denní maxima přesahují jen zřídka 35 °C a denní minima klesají zřídka pod 20 °C. Vysoký výpar spolu s teplotami způsobuje velké hodnoty absolutní vlhkosti vzduchu. Také relativní vlhkost vzduchu se udržuje na vysokých hodnotách a v nejsušších měsících překračuje 70 %. Vysoký obsah vodní páry (vzduch je blízký stavu nasycení) má za následek již při malém poklesu teploty vznik nočních radiačních mlh a vydatné rosy. Vlhkolabilní zvrstvení napomáhá vzniku oblaků druhu cumulus a cumulonimbus, z nichž padají vydatné srážky. Jejich roční úhrn dosahuje 1000 až 3000 mm. Na pevnině vypadávají srážky v odpoledních hodinách, na oceánech v nočních. Rozložení srážek během roku je víceméně stejnoměrné. Rozdíly mezi kontinentálním a oceánským typem klimatu jsou nepodstatné.

2.      Pás rovníkových monzunů (subekvatoriální pás)

V době letního monzunu při proudění od rovníku vzrůstá vlhkost vzduchu, klesá denní amplituda teploty a vypadávají vydatné srážky v podobě lijáků. Při zimním monzunu vlhkost vzduchu na pevninách prudce klesá, stejně jako množství srážek a roste denní amplituda teploty.

Kontinentální typ klimatu je charakterizován vlhkým létem a suchou zimou. Nejteplejším a nejsušším obdobím roku je jaro, kdy teploty vzduchu často přesahují 30 až 35 °C. Hlavní minimum teploty připadá na zimu, druhotné na léto (souvisí s monzunem). Srážky vypadávající v podobě lijáků se zmenšují s rostoucí vzdáleností od rovníku a kolísají od 1000 - 1500 mm do 300 - 400 mm v závislosti na trvání období dešťů.

V oblastech s oceánským typem klimatu je zimní monzun charakterizován stabilním a letní instabilním zvrstvením, takže pravděpodobnost srážek je v létě podstatně vyšší než v zimě. V ročním chodu teploty se v zimních měsících v porovnání s létem projevuje pokles o 2 až 3 °C.

Mezi typem klimatu západních a východních pobřeží se projevují podstatnější rozdíly v zavlažení při zimním monzunu.

3.      Pás tropického vzduchu (tropický pás)

Převládají anticyklóny na oceánech a termické níže s malými tlakovými gradienty na pevninách. Tropický vzduch obsahuje málo vodní páry, což je způsobeno nedostatkem vláhy na kontinentech a zadržujícím vlivem pasátové inverze nad oceány. Proto je oblačnost malá a aktivní povrch je intenzivněji ozářen než v rovníkových oblastech.

Kontinentální typ klimatu je charakterizován mimořádnou suchostí, výjimečně horkým létem a vysokým obsahem prachových částic v ovzduší. Patří sem oblasti s absolutními maximy teploty vzduchu na Zemi. Denní amplitudy teploty vzduchu mohou dosahovat až 40 °C, roční v průměru kolem 20 °C. Srážky vypadávají přes silnou termickou konvekci jen zřídka. Relativní vlhkost vzduchu dosahuje v létě v průměru 30 %, v zimě nepřesahuje 50 %. Časté jsou prachové víry a písečné bouře.

Oceánský typ klimatu je charakterizován nevelkou roční a denní amplitudou teploty vzduchu a velkou vlhkostí.

Tropické klima západních břehů pevnin má nízkou teplotu vzduchu (18 až 20 °C), velmi málo srážek (méně než 100 mm ročně) a vysokou relativní vlhkost vzduchu (80 až 90 %). Tento svérázný typ klimatu pobřežních pouští (např. západní pobřeží Sahary, Atacama, Namib) se formuje pod vlivem přívodu chladného mořského vzduchu (z oblasti studených mořských proudů). Ve stabilně zvrstveném vlhkém vzduchu vznikají často mlhy. Velmi silně je vyvinuta brízová cirkulace, zejména mořský vánek.

Tropické klima východních břehů pevnin se od předchozího typu liší vyšší teplotou vzduchu a podstatně vyššími srážkami.

4.      Subtropický pás

V létě převládá tropický vzduch (suché a jasné počasí), v zimě vzduch mírných šířek (chladnější a deštivější počasí).

Kontinentální subtropický typ se vyznačuje v létě stejnými hodnotami bilance záření jako tropický pás. Oblaka se prakticky netvoří, převládá suché a jasné počasí. Průměrné měsíční teploty vzduchu se blíží k 30 °C. V zimě v důsledku posunu anticyklón k jihu je oblast pod vlivem cyklonální činnosti, s níž souvisí zimní a jarní srážkové období. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 500 mm, místy klesá i pod 300 mm. Srážky někdy vypadávají v podobě sněhu, stálá sněhová pokrývka se však netvoří.

Pro oceánský typ klimatu je charakteristický vyrovnanější chod teploty vzduchu (teplota nejchladnějšího měsíce kolem 12 °C, nejteplejšího kolem 20 °C) s menší roční amplitudou teploty.

Subtropické klima západních pobřeží pevnin (též středomořské) je typické teplým, suchým a slunečným létem a relativně teplou deštivou zimou, během níž vypadává větší část ročního úhrnu srážek, který může dosahovat až 1000 mm. Ráz počasí je závislý na poloze polární fronty. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce se pohybuje mezi 10 až 12 °C.

Zcela odlišný klimatický ráz (monzunový) má typ subtropického klimatu východních pobřeží pevnin, kde se zimní měsíce vyznačují suchým, poměrně chladnějším počasím při vpádech suchého kontinentálního vzduchu mírných šířek. Srážková činnost se koncentruje na letní období při proudění z oceánu s velkou oblačností a vysokou relativní vlhkostí vzduchu (80 až 85 %).

5.      Pás vzduchu mírných šířek (mírný pás)

Jeho klimatické podmínky jsou dány převládáním vzduchu mírných šířek. Výrazná cyklonální činnost umožňuje vpády arktického a tropického vzduchu. Narozdíl od tropických šířek, kde hraje hlavní roli transformace vzduchových hmot, má v tomto páse rozhodující význam advekce vzduchu. Bilance záření nabývá v zimním období na pevninách již záporné hodnoty a i přes vysoké letní hodnoty je výpar, a tedy i srážky, podstatně nižší než v tropických oblastech. Charakteristickým rysem je velká proměnlivost počasí.

Kontinentální typ se v létě vyznačuje poměrně vysokou teplotou, nízkou relativní vlhkostí a instabilním zvrstvením, v zimě nízkými teplotami, značnou relativní vlhkostí a velkou stabilitou. Stabilní zvrstvení a ochlazování od zemského povrchu vede v nitru kontinentů ke vzniku mohutných anticyklón (např. asijské), v nichž mohou teploty vzduchu klesat na – 30 až – 40 °C. Kontinentální typ je charakteristický vysokými ročními amplitudami teploty vzduchu (50 až 60 °C) a mezidenní změnou teploty vzduchu často o 20 až 30 °C (vpády arktického vzduchu). Roční úhrn srážek kolísá mezi 300 až 600 mm, přičemž maximum srážek připadá na léto (nejvyšší obsah vodní páry v ovzduší).

V podmínkách oceánského klimatu je v průměru 1,5 krát vyšší bilance záření než na kontinentech, přičemž i v zimě má oceán oteplující vliv na atmosféru. Také cyklonální činnost je rozvinuta během celého roku. Proto se tento typ vyznačuje nevelkou denní a roční teplotní amplitudou při teplejší zimě a chladnějším létu a poměrně rovnoměrným rozložením srážek během celého roku.

Mírné klima západních pobřeží pevnin je charakterizováno převládáním mořského vzduchu mírných šířek a cyklonální činností během celého roku. Proto je zima poměrně teplá a léto chladné (v zimě zůstávají průměrné měsíční teploty vzduchu kladné, v létě nepřesahují 20 °C). Během celého roku je dostatek srážek, přičemž jejich maximum připadá na podzim nebo zimu. Roční úhrn dosahuje 600 až 700 mm, na návětrných svazích hor až přes 2000 mm. Počasí je většinou zamračené a deštivé, v zimním půlroce s častými mlhami.

Mírné klima východních pobřeží pevnin má výrazný monzunový ráz. V zimě je pod vlivem severozápadního proudění po východní periferii pevninských anticyklón, v létě pod vlivem cyklonální činnosti od jihovýchodu. Proto je zima studená a suchá, léto deštivé a chladné nebo mírně teplé. Srážek spadne 500 až 700 mm, na východních návětrných svazích hor přes 2000 mm ročně.

6.      Subarktický pás

Je charakteristický převládáním arktického vzduchu v zimě a vzduchu mírných šírek v létě. V Evropě není vůbec vyvinut (na mírný pás navazuje přímo arktický).

Pevninský subarktický typ klimatu má velmi chladnou a dlouhou zimu a relativně teplé, krátké léto. Teploty vzduchu klesají v údolních polohách při stagnaci vzduchu na velmi nízké hodnoty (– 50 až – 70 °C) a roční amplitudy jsou největší na světě (kolem 65 °C). Množství srážek, které vypadávají nejčastěji v létě na frontách, je malé (kolem 200 mm ročně) a souvisí s malým obsahem vodní páry v ovzduší při poměrně nízkých teplotách.

Oceánský subarktický (subantarktický) typ je charakteristický sezónní výměnou mořského arktického vzduchu (zima) a mořského vzduchu mírných šířek (léto), přičemž roční amplituda teploty vzduchu většinou nepřesahuje 20 °C. Zima se jeví jako relativně mírná a léto jako chladné.

7.      Arktický a antarktický pás (polární pásy)

Radiační bilance je po většinu roku záporná v důsledku vysokého albeda povrchu krytého sněhem a ledem. Teplota vzduchu zůstává i v létě nízká. Průměrné teploty zimních měsíců se liší jen málo. Srážek vypadává při nízkém obsahu vodní páry v ovzduší málo, ale výrazně převyšují výpar.

Kontinentální polární klima je typické pro Antarktidu. Má mimořádně surové zimy a studená léta, kdy průměrná teplota vzduchu všech měsíců je záporná. V Antarktidě byly zjištěny vůbec nejnižší teploty vzduchu na Zemi (na stanici Vostok 21. 7. 1983 – 89,2 °C). Typické jsou studené svahové větry a silné proudění v okrajových částech Antarktidy. Množství srážek nepřesahuje 40 až 50 mm ročně, k okrajům kontinentů vzrůstá na 600 až 700 mm.

Oceánské polární klima má oblast Arktidy (s výjimkou centrální části Grónska). V létě zde teploty vzduchu vystupují až nad 0 °C, v zimě klesají pouze na – 40 až – 55 °C, což je způsobeno oteplujícím vlivem Atlantského oceánu. Roční úhrn srážek činí 150 až 200 mm, v okrajových částech až 300 mm.

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.