Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Regionální geografie> Afrika> Fyzická geografie Afriky> Podnebí Afriky

Tisknou stránku

PODNEBÍ AFRIKY

Podnebí Afriky je určeno

1)     polohou pevniny v tropických šírkách (jen malé části na severu a jihu zasahují do subtropů a v některých vysoko položených místech je podnebí mírné nebo chladné),

2)     velkým slunečním zářením, neboť Afrika ze všech kontinentů obdržuje nejvíce přímého slunečního záření a díky tomu je nejteplejším kontinentem,

3)     rozložením barických systémů,

4)     morfologickou tvářností kontinentu, tj. vysokými okraji africké tabule a pánvemi v jejích vnitřních částech, mnohem větší šírkou severní než jižní části, malou horizontální členitostí, výškovými rozdíly mezi Vysokou a Nízkou Afrikou,

5)     studenými mořskými proudy (Kanárský a Benguelský v Atlantiku, sezónní Somálský proud v Indickém oceánu) způsobujícími ariditu pobřežních oblastí.

CIRKULACE

Největší část Afriky leží v hranicích tropické cirkulace vzduchu. Rovníkové pásmo je charakterizováno výstupnými vzdušnými proudy a proto nižším tlakem vzduchu při zemi - jde o tzv. intertropickou zónu konvergence. Ta vyvolává přívod vzduchu ze subtropických šířek, kde je zvláště v pásech kolem 30° vysoký tlak. Tento přesun vzduchu se děje pravidelně vanoucími mírnými větry - pasáty. Vlivem otáčení Země vanou na severní polokouli pasáty od severovýchodu a na jižní od jihovýchodu. Vzdušné masy vystupující nad rovníkem proudí do vyšších šířek nad pasáty, přičemž tyto vzdušné proudy se nazývají antipasáty.

Intertropická zóna konvergence a oblasti vysokého tlaku při třicátém stupni severní a jižní šířky se neustále pohybují za zenitálním sluncem. V době, kdy je na severní polokouli léto, posouvají se k severu, kdežto v jižním létě se posouvají k jihu.

červenci je situace taková, že se zóna nachází zhruba na 15° s. š. a k ní proudí ze severní a severozápadní Afriky kontinentální tropický vzduch. Kdežto na jih odtud proudí mořský rovníkový vzduch od jihozápadu. Do východní a jihovýchodní Afriky se tlačí mořský tropický vzduch od jihovýchodu. Nad Saharou se vytváří se díky vysokým teplotám oblast nízkého tlaku vzduchu (tzv. saharské minimum), zatímco nad Kalahari se vytváří oblast vysokého tlaku vzduchu (tzv. kalaharské maximum).

V našem létě (a na podzim) přesahuje jihovýchodní pasát z jihu přes rovník. Příčinou toho je posun intertropické zóny konvergence. V oblasti Guinejského zálivu se pasát vlivem zemské rotace stáčí doprava (k severovýchodu) a mění se v rovníkový monzun. Africké monzuny jsou tedy v podstatě totéž co pasáty, ale nedují jedním směrem, nýbrž druhou sezónu směrem opačným. Je to proudění mezi mořem a kontinentem, jehož směr určují rozdíly tlaku vzduchu. Tedy letní tropický monzun přivádí na pevninu od jihozápadu vlhký oceánský vzduch, zatímco zimní tropický monzun vane od severovýchodu a přivádí suchý kontinentální vzduch. Jakousi výjimkou je oblast Guinejského zálivu, kam zasahují vlhké monzuny po celý rok.

V lednu se intertropická zóna konvergence přesune na jih a probíhá od guinejského pobřeží přes Kamerunskou horu, Kongo, Malawi, po Ruvumě a přes severní cíp Madagaskaru. V té době proudí ze Sahary (a přilehlé části Asie), nad níž se nachází oblast vysokého tlaku vzduchu (tzv. saharské maximum), přes západní a rovníkovou Afriku kontinentální tropický vzduch a přináší velmi horké a suché počasí. Za této situace proudí z Indického oceánu přes východní Afriku mořský rovníkový nebo tropický vzduch a nese s sebou silné deště. Nad Kalahari se nachází oblast nízkého tlaku vzduchu (tzv. kalaharské minimum).

Severní a jižní Afrika jsou v tamních létech, kdy je vyšší teplota, oblastmi nízkého tlaku vzduchu, zatímco v zimách oblastmi vysokého tlaku.

Analogicky s přesouváním pásem tlaku v Africe přesouvají se i anticyklonální oblasti v Atlantském oceánu a Indickém oceánu. Azorská anticyklona vysílá v létě výběžek do atlaských zemí a sousedního Středomoří. Větry, které vyvolává, přicházejí z oblasti nad chladným Kanárským mořským proudem a z okrajů Sahary a nepřinášejí téměř deště. V zimě se azorská anticyklona neprojevuje, resp. je spojena se saharským maximem.

Na jihu vzduch z jihoatlantské cyklony vane podél pobřeží, zesiluje mořské proudění a z hlubin vystupují studené vody Benguelského proudu, které přitékají až z jihopolárních moří. Vzduch jimi ochlazený se dostává nad pobřežní oblast, kde je horko, nemohou vznikat srážky, a proto je tu poušť Namib.

Anticyklonální oblast na jihu Indického oceánu způsobuje v létě pronikání východních pasátů, bohatých vláhou, nad kontinent, přičemž tato vláha je vydávána na jihu a jihovýchodě pohoří (tzv. kondenzátory deště), na která toto proudění narazí (naopak severní svahy a pláně pod pohořími jsou suché). V době jižní zimy vanou tyto pasáty dále na sever.

Sever Afriky je pod vlivem západního proudění, které je zachytáváno na vyzdvižených okrajích pánví a v pohořích. Nejvíce srážek vykazují západní a severní svahy; na východ od těchto orogenních překážek se pak projevuje srážkový stín a daná území jsou sušší, než by měla ve skutečnosti být.

Atlaské země a úzký pruh středomořského pobřeží dále na východ a Kapsko na jihu leží mimo oblast tropické cirkulace vzduchu - náleží k subtropické cirkulaci vzduchu. Vždy v příslušné zimě sem pronikají vlhké větry z mírného pásma a oblastí prochází polární fronta doprovázená tlakovými nížemi. Klima na nejzazším jihu Afriky je vyrovnanější oproti klimatu na nejzazším severu kontinentu. V létě je dlouhé období sucha.

Místními větry jsou např. harmattan, což je místní výraz pro zimní suchý pasát na severní polokouli, nebo scirocco (neboli samum, chamsin, gibli), což je proudění kontinentálního tropického vzduchu z centrální Sahary do Středomoří vyvolávající horké prašné bouře.

V Indickém oceánu (v Maskarénách) jsou hojné tropické cyklony (zvány orkán), které přicházejí v jižním létě (tj. v chladném půlroce na severní polokouli).

TEPLOTNÍ A SRÁŽKOVÉ POMĚRY AFRIKY

Teplotní poměry

Africké podnebí se vyznačuje velkými teplotními rozdíly denními, zatímco měsíční teplotní rozdíly jsou malé (s výjimkou subtropů). Nejteplejší je v Africe severní pouštní oblast (konkrétně západní a jižní Sahara, severozápadní Súdán, eritrejské pobřeží Rudého moře), kde některá místa mají průměrnou červencovou teplotu skoro 40 °C. Místem s nejvyšší průměrnou roční teplotou je etiopský Dalol (34,4 °C). Absolutní teplotní maximum bylo naměřeno v libyjské Azízíji (u Tripolisu), a to 58 °C.

V jižní Africe mají nejteplejší oblasti průměrnou teplotu nejteplejšího měsíce (tj. ledna) 30 °C, přičemž tyto oblasti zaujímají menší rozsah než na severu. Kromě menší rozlohy jižní poloviny Afriky je to způsobeno větším vlivem moře na jihu, které vyrovnává teplotu a nepřipouští vytvoření tak výrazných tepelných extrémů.

V okolí rovníku nedochází během roku k velkým tepelným výkyvům. Na guinejském pobřeží a v Kongu jsou roční tepelné amplitudy menší než 5 °C. V jižní Africe vzrůstají na 8 až 12 °C a ve vnitru Sahary na více než 25°C. Na Sahaře noční teploty klesají někdy až pod bod mrazu; při pobřeží se uplatňuje zmírňující vliv moře, takže roční amplitudy jsou tam menší než uvnitř kontinentu (13 až 14 °C).

V lednu probíhá severem Afriky izoterma 12 °C, zatímco na jihu izoterma 20 °C. V červenci probíhá izoterma 12 °C jihem a severem probíhá izoterma 24 °C. Všeobecně jižní část kontinentu má v zimě vyšší a v létě nižší teploty než část severní.

Srážkové poměry

Množství srážek určují zvláštnosti tlaku a proudění vzduchu, rozdělení teploty a vlastnosti reliéfu. Množství srážek se liší jednak podle polohy a jednak podle ročních období.

Nejvíce srážek dostává v Africe oblast Guinejského zálivu, kde díky proudění stále vlhkých vzdušných mas roční srážkové úhrny dosahují hodnoty 3 000 mm. Nejdeštivějším místem je zde Debunsha na jihozápadním svahu Kamerunské hory, kde roční srážkové úhrny dosahují 10 000 mm. Druhým nejdeštivějším místem v oblasti Guinejského zálivu je ostrov Bioko s ročním srážkovým úhrnem 6 000 mm. Velmi mnoho srážek vykazuje i Konžská pánev (1 000 až 2 000 mm za rok). Odtud srážek ubývá zejména k severu a kolem obou obratníků se rozkládají pouště (Sahara je vymezena izohyetou 100 mm srážek za rok, Kalahari 500 mm a Namib 100 mm). Velmi suchými místy jsou i Somálsko (100 mm srážek za rok) nebo Keňa, jejíž pláně díky poloze v závětří a kondenzátorům deště obdržují jen 400 až 600 mm srážek za rok. Dalším velmi deštivým místem je záliv Antongila na severovýchodě Madagaskaru s ročními srážkovými úhrny až 9 000 mm za rok.

Režim srážek

Na rovníku (resp. mezi 5° s. š. a 10° j. š.) je režim srážek vyrovnaný s dvěma maximy objevujícími se s měsíčním zpožděním po vrcholení slunce v zenitu (tzv. zenitové deště), kdy následkem vysokých teplot je i velké vypařování a silné výstupné vzdušné proudy.

Směrem k obratníkům se rozprostírá území s jedním dešťovým maximem a tato doba dešťů se zkracuje s rostoucí vzdáleností od rovníku. Srážek postupně ubývá až na 250 mm a doba dešťů se zkracuje až na jeden měsíc. Nejdeštivějším obdobím je léto.

Subtropické oblasti afrického severu a jihu mají srážky narozdíl od tropů hlavně v zimě, kdežto léto je tam obdobím suchého a slunného počasí.

Sněhové srážky

Sníh v Africe se vyskytuje jen v subtropických pásech (Atlas a Kapské hory) a východoafrických velehorách (Kilimandžáro, Kirinyaga/Mount Kenya, Ruwenzori). Na Kilimandžáru leží sněžná čára ve výšce 4 800 až 5 200 m, na Keni a Ruwenzori ve výšce 4 400 m.

KLIMATICKÉ OBLASTI

Rovníkové pásmo se vyznačuje rovnoměrným ročním průběhem teploty (roční amplituda dosahuje jen několik stupňů) a doby dešťů jsou dvě (na začátku a konci léta). Srážky padají v podobě lijáků vždy odpoledne. Roční množství srážek nikde neklesá pod 1 200 mm, srážky jsou vyšší než výpar, díky čemuž je oblast velmi vlhká.

Oblast monzunového podnebí v Guineji je velmi podobná rovníkovému pásmu (rovnoměrný chod teploty během roku, dvě doby dešťů). Srážky jsou oproti rovníkovému pásmu ještě vydatnější (2 000 mm za rok); oblast je totiž pod vlivem vlhkého jihozápadního monzunu po celý rok (občas se střídá se zimním suchým severovýchodním pasátem zvaným harmattan).

Pásmo súdánského podnebí neboli velké pásmo monzunů se vyznačuje úbytkem srážek, splynutím dvou dešťových dob v jednu, menší vlhkostí vzduchu a zvýšenou teplotou. V červnu se intertropická zóna konvergence posouvá od rovníku na sever. Pasátové proudění tak proniká na severní polokouli, kde mění směr a stává se monzunem přinášejícím vláhu. V zimě nastává období sucha, které je velmi dlouhé.

Horské klima Etiopské vysočiny se vyznačuje mnohem větším množstvím dešťů než v Súdánu. Deště jsou přinášeny monzuny od Atlantiku, kromě toho se uplatňují i zenitální deště. Srážkové úhrny se pohybují kolem 1 000 mm za rok. Klima je značně ovlivňováno nadmořskou výškou.

Oblast monzunů jižní polokoule. Monzuny se projevují jen ve středu a na východě jižní poloviny Afriky, avšak rysy monzunového klimatu nejsou tak zřetelně vyjádřeny.

Pásmo saharského podnebí neboli velké pásmo pasátů se rozkládá od Atlantiku po Rudé moře. Proudí sem trvale suchý kontinentální vzduch severovýchodního pasátu, který znemožňuje přístup vlhkých větrů protivného směru. Počasí je stálé, suché a teplé, ale s velkými amplitudami teplot. Výpar značně převyšuje srážky (v průměru zde spadne 20 až 60 mm srážek za rok).

Pásmo pasátů jižní polokoule. Společným znakem jinak rozmanité oblasti (suché pouště Namib a Kalahari, vlhký východní Madagaskar, vlhké vysočiny na pobřeží Indického oceánu) jsou pasáty vanoucí od jihovýchodu. Hlavním srážkovým obdobím je léto, stejně jako ve velkém pásmu pasátů na severu.

Subtropické pásmo se nachází v atlaských zemích (a pokračuje úzkým pruhem podél středomořského pobřeží na východ) a Kapsku. V létě je zde suché počasí s vysokou teplotou; deště se vyskytují v zimě. Z hlediska množství srážek se v atlaských zemích výrazně uplatňuje expozice svahů a nadmořská výška. Jihozápadní Kapsko má zimní deště jako africké Středomoří, zatímco v jihovýchodním Kapsku se deště vyskytují ve všech ročních dobách.

KLIMATICKÉ VÝKYVY

Kolem roku 2 000 př. Kr. měla severní Afrika vlhčí podnebí než má dnes. To dosvědčuje např. Čadské jezero, jehož původní rozloha v té době byla 300 000 km2 (oproti dnešním 12 000 km2). Mnohem rozlehlejší tou dobou byla i jezera v etiopské části východoafrického riftu.

Další vlhkou periodou bylo období mezi roky 6 000 až 4 500 př. Kr., což bylo způsobeno táním severoamerických ledovců.

V současnosti se v Africe projevuje jev El Niño, a to hlavně poruchami v cirkulaci nad kontinentem - když se očekává déšť, přichází naopak sucho, jindy se zase projevuje rozsáhlými povodněmi.

70. a 80. léta 20. století byla v Sahelu ve znamení výrazného období sucha, zatímco 50. až 70. léta se vyznačovala nadbytkem vláhy. Od 90. let 20. století se víceméně pravidelně střídají suchý a vlhký rok, přičemž není žádný trend směřující k období suššímu nebo vlhčímu s delší dobou trvání.

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.