Zemepis.com> Regionální geografie> Evropa> Fyzická geografie Evropy> Klimatické poměry Evropy

KLIMATICKÉ POMĚRY EVROPY

Klima Evropy je odrazem její polohy, na níž závisí množství přijaté sluneční energie a od toho se poté odvíjí cirkulační poměry. Naprosto převažující část Evropy leží v mírném pásmu; jih leží v subtropickém pásmu a sever v subarktickém pásmu (nejzazší sever v pásmu arktickém).

Roční radiační bilance je na území Evropy kladná a její hodnoty jsou rozloženy zonálně. Na jihu dosahuje asi 680 kWh · m^–2 a na Špicberkách asi 110 kWh · m^–2. V zimním období severní a střední Evropa vykazuje zápornou radiační bilanci, zatímco Evropa jižní kladnou. V létě se odchylky v radiační bilanci severní a střední Evropy zmenšují, a to díky prodlužování dne s rostoucí zeměpisnou šířkou.

Velký význam v regionálním rozložení teplot a srážek má nad největší částí Evropy převládající západní proudění vzduchu s častým pronikáním oceánského vzduchu, ovlivňovaného i teplým mořským Severoatlantským proudem. Vyzařované teplo z vody, donášené proudem z tropických šírek, je jednou z příčin největších teplotních anomálií na světě (západní pobřeží Evropy na 50° s. š. vykazuje kladnou anomálii 5 °C a na 70° s. š. již 12 °C).

Zatímco se na západě mírného pásma uplatňuje vliv oceánu, na východě se mohutně uplatňuje kontinentální vliv Asie. Naopak v subtropickém pásmu (Středomoří) se oceanita a kontinentalita neprojevuje (výjimkou je kontinentálnější Černomoří). Ve středomořské oblasti se uplatňuje vliv horkých a suchých afrických větrů.

Značný vliv na klima Evropy má rozložení horských pásem a masívů. Hlavní horská pásma běží od západu k východu a převládající roviny a nízké zarovnané povrchy západní Evropy umožňují pronikání mořského vzduchu do vnitrozemí. Jen pár horstev tvoří bariéru pro větry přicházející od Atlantského oceánu (např. Skandy). Bariéru mezi chladným vzduchem severní Evropy a teplým vzduchem Středomoří vytváří alpsko-karpatský oblouk.

Silné promíchávání vlivu moře a pevniny (střídání zálivů a poloostrovů) způsobuje silnou variabilitu evropského klimatu. Zároveň zde díky tomu nedochází k žádným teplotním ani srážkovým extrémům.

KLIMATICKÉ PÁSY

Jsou vyvinuty podle četnosti určitých vzduchových hmot a podle radiační bilance (z ní vyplývá teplotní a srážkový režim). V Evropě máme následující klimatické pásy: arktický (tundrový), subarktický, mírný a subtropický.

Arktické (tundrové) klima

Je vymezeno průměrnou červencovou teplotou 10 °C. Patří sem nejsevernější oblasti Evropy a nejvyšší partie Skand. Roční bilance záření díky vysokému albedu povrchu (sníh a ledovce) je po většinu roku záporná a v krátkých obdobích kladné bilance se většina tepla spotřebovává na tání sněhu a ledu a roztávání permafrostu. Léto je krátké (cca 3 měsíce) a i v létě teplota jen málo překračuje 0 °C. Srážek je málo, ale výrazně převyšují výpar (nadbytek vláhy). Klima má díky odnožím oteplujícího Severoatlantského proudu oceánský charakter. Za polární zimy teplota klesá až na – 40 °C, což na arktické klima není příliš.

Subarktické klima

Patří sem nejsevernější část Skandinávie a sever Islandu. Subarktické klima se vyznačuje převládáním mořského arktického vzduchu v zimě a mořského vzduchu mírných šířek v létě. Klima je oceánského typu a vyznačuje se mírnou zimou, chladným létem a vysokou vlhkostí v průběhu celého roku (ačkoli je srážek málo). Průměrná teplota zimních měsíců je i vyšší než – 10 °C a v letních měsících nepřevyšuje 10 °C.  

Boreální (mírně studené) klima

Jedná se o klima Skandinávie a přilehlých oblastí. Je ovlivněno frontální činností (srážky) nebo mrazivým suchým arktickým vzduchem. Vyznačuje se nadbytkem vláhy (avšak v závislosti, zdali jde o návětrnou či závětrnou stranu), a to díky nízkému výparu.

Mírné klima

Zahrnuje nejrozsáhlejší území Evropy a rozlišujeme mírné klima oceánské, přechodné a kontinentální.

Mírné klima oceánské mají Britské ostrovy, západní pobřeží evropské pevniny, západní svahy pohoří (Skandy, Skotská vysočina, vrcholové partie Západních Alp) a lokálně i středomořské pobřeží. Tento typ klimatu je příznačný prouděním vlhkého mořského vzduchu mírných šířek a cyklonální činností v průběhu celého roku, dostatkem srážek a jejich relativním rovnoměrným rozložením během roku, nedostatkem sněhu, poměrně teplou zimou (nad 0 °C) a chladným létem (do 20 °C), mírnými výkyvy v teplotách mezi dnem a nocí a létem a zimou (rozdíly mezi létem a zimou 10 až 15 °C).

Mírné klima kontinentální je pod výrazným vlivem asijské pevniny, neboť zde nedochází ke stabilizačnímu efektu vody a lze jej označit jako opak mírného klimatu oceánského. Mírné kontinentální klima se vyznačuje velkými teplotními extrémy mezi dnem a nocí a létem a zimou (rozdíly až 80 °C; pevnina se rychle ochlazuje a rychle otepluje) a nedostatkem srážek. Tento typ klimatu nalezneme ve východní Skandinávii a Východoevropské rovině, ale i Panonské pánvi (díky srážkovému stínu) či Mesetě (rozsáhlá plocha chráněná horstvy).

Mírné klima přechodné se vyznačuje projevy některých prvků kontinentálního typu klimatu jako např. méně vyrovnané rozložení srážek v roce (převaha letních srážek nad zimními), chladnější zima s častějšími mrazy (až – 20 °C), častější zimní sněhové srážky, delší trvání sněhové pokrývky, větší roční i denní amplitudy teploty. I přesto však v klimatu převládají oceánské prvky.

Subtropické (mediteránní) klima

Je dáno globální cirkulací atmosféry. Patří sem Pyrenejský a Apeninský poloostrov, pobřeží Chorvatska, Řecko a Černomoří. Vyznačuje se stálými suchými a bezmračnými horkými léty (převládání tropického vzduchu), přičemž letní srážky se vyskytují při bouřkové činnosti a jsou přívalové. V zimě, která je mírná, prochází touto oblastí polární fronta, jejímž důsledkem jsou srážky. V zimním období jsou mrazy jen výjimečné (průměrná lednová teplota při hladině moře 10 až 12 °C) Roční úhrn srážek je cca 500 mm (na návětrné straně až 800 mm za rok, zatímco na závětrné straně 300 mm za rok). Přechodná období jsou krátká a poměrně teplá.

Stepní klima

Je podobné kontinentálnímu klimatu. Vyznačuje se horkými suchými léty, krátkým jarem, které je hlavním srážkovým obdobím, a mnohonásobnou převahou výparu nad srážkami (roční srážky cca 500 mm). Zimy jsou mrazivé a často bez sněhu (půda promrzá do podstatně větších hloubek než ve zbytku Evropy). Stepní klima nalezneme na Ukrajině či vlivem srážkového stínu v Panonské pánvi.

Horské klima

Projevují se v něm vlivy expozice vůči světovým stranám (důležité z hlediska teplot, což ale závisí na zeměpisné šířce a nadmořské výšce), závětrné či návětrné strany a kotlin (typické teplotní inverze na dně kotlin).

CIRKULACE A VZDUCHOVÉ HMOTY

Vlastnosti vzduchu pronikajícího nad Evropu vznikají nad Atlantským a Severním ledovým oceánem a Středozemním mořem. Cirkulace vzduchu má sezónní charakter. V zimě je ovlivňována stacionární islandskou cyklonou, azorskou anticyklonou, asijskou anticyklonou a oblastí vysokého tlaku nad Arktidou.

1)     Značné tlakové gradienty mezi islandskou cyklonou a azorskou anticyklonou podmiňují silné západní a jihozápadní proudění vzduchu.

2)     Nad Středozemním mořem se vytváří oblast nižšího tlaku vzduchu, která podmiňuje převahu severního proudění (etéziové větry).

3)     Anticyklona nad východní Evropou umožňuje pronikání studeného vzduchu do střední Evropy od východu a arktická anticyklona od severu.

Cyklony postupující od Atlantského oceánu zmírňují zimu, a to hlavně na pásu podél pobřeží (výrazné kladné teplotní anomálie vykazují západní pobřeží Skandinávie a Britské ostrovy).

Zimy jsou ve střední, západní a severní Evropě značně proměnlivé, a to jak v rámci let, tak v rámci měsíců. Jsou závislé na míře stálosti západního proudění, které však bývá narušováno vpády mrazivého vzduchu (v důsledku anticyklony na Skandinávií, jež přivádí arktický vzduch od severovýchodu). V některých zimách zasahuje do střední až západní Evropy mrazivý kontinentální vzduch (vlivem výběžku anticyklony se středem na Východoevropskou rovinou).

Během jara slábne vývoj islandské cyklony a asijské anticyklony, oslabuje se cyklonální činnost, zvětšuje se sluneční radiace a zvětšuje se proudění vzduchu od jihu a jihozápadu (rozšiřování anticyklony nad Středozemním mořem a posun azorské anticyklony k severu). Rozložení tlakových útvaru je zejména v první polovině jara nestálé a vytváří podmínky pro výrazné změny počasí na téměř celém území Evropy. Oceánský vzduch postupující nad pevninu je již chladnější než ohřátý vzduch nad pevninou a přináší na polární frontě větší množství srážek. Do střední Evropy může vpadat studený vzduch od severu a severozápadu, který může přinést pokles teplot až pod bod mrazu.

V létě je islandská cyklona vyvinuta slaběji; největšího rozvoje nabývá azorská anticyklona, jejíž severní okraj se vysunuje až do jižní Evropy. Tropický vzduch anticyklón přináší slunečné a teplé počasí v jižní, střední a západní Evropě.

V létě probíhá v celém pásu západního proudění intenzivní transformace vzduchu, kromě advektivních srážek spadne i větší množství dešťů konvektivního původu.

Na podzim zesiluje pronikání mořského vzduchu z boreálních a severních částí Atlantského oceánu a tím i přenos vláhy do vnitrozemí, jehož povrch se ochlazuje.

Cyklony postupující od Atlantského oceánu se přemísťují po dvou hlavních drahách.

·        první dráha je spojena s polohou arktické fronty, která odděluje studený vzduch Arktidy od vzduchu mírných šířek. V létě se nachází se nachází až nad Špicberky, zatímco v zimě se nachází nad severními částmi Islandu a Skandinávského poloostrova.

·        druhá dráha je spojena s polohou polární fronty, která odděluje vzduch mírných šířek od oblasti tropického vzduchu. V létě prochází polární fronta střední Evropou, zatímco v zimě Středomořím či severním pobřežím Afriky.

TEPLOTA, SRÁŽKY, VÍTR

Nejchladnější oblasti Evropy jsou tam, kde se uplatňuje vliv kontinentálního klimatu a zároveň vliv chladného severu, tj. v severovýchodní Evropě. Naopak nejteplejší jsou ty oblasti, kde se uplatňuje vliv kontinentálního klimatu a zároveň šířkové pásmovitosti, tj. pobřeží Kaspického moře či Andalusie (lokální kontinentální klima).

V rozložení srážek během roku jsou značné odchylky.

·        v západní Evropě spadne více srážek v chladném ročním období nežli v teplém,

·        v jižní Evropě připadá nejvíce srážek na zimu; jaro a léto jsou suché,

·        ve střední Evropě převažují úhrny srážek za teplý půlrok než za půlrok studený.

V západní, střední a severní Evropě jsou srážky rozloženy dosti rovnoměrně v průběhu celého roku, zatímco naopak v jižní Evropě značně nerovnoměrně. Jižní Evropa (kromě vysokých hor) a nížiny jihu střední Evropy mají deficit vláhy, který je nejcitelnější na jihovýchodě Pyrenejského poloostrova a východě Apeninského a Balkánského poloostrova. Západní a severní Evropa a Středoevropská nížina mají vyrovnanou vláhovou bilanci a nadbytek vláhy (někdy se může na několik týdnů či měsíců vyskytnou nedostatek srážek).

Četnost suchých období i jejich délka rostou ve směru na východ a jih Evropy.

Nejdeštivějšími místy Evropy jsou horské oblasti postavené do cesty proudění vlhkého mořského vzduchu mírných šířek. Srážkový úhrn zde dosahuje 1 000 až 2 000 mm za rok; jako nejdeštivější místa jsou uváděna černohorská Crkvice nad bokou Kotorskou (4 600 mm za rok), skotský vrchol Ben Nevis (4 100 mm za rok) či norský Bergen (2 000 mm za rok). Naopak nejméně srážek vykazují oblasti podél Kaspického moře (Astrachaň cca 160 mm za rok) a jih Nízkého a Vysokého Zavolží.

Největrnějšími místy Evropy jsou Severní moře, Skotsko, Dánsko a pobřeží Norska a dále Lví záliv s údolím Rhôny (mistrál). Naopak málo větrnými oblastmi jsou Alpy, Pádská nížina, severní Apeniny a Akvitánie.