PŮDOTVORNÉ (PEDOGENETICKÉ) PROCESY
Půdotvorný proces je souhrn rozmanitých fyzikálních, chemických a biologických
procesů probíhajících v půdách a podmiňujících příslušné složení a vlastnosti
půdní hmoty.
Půdotvorné procesy zahrnují rozklad jedněch minerálních a organických sloučenin
a tvorbu jiných a odnos různých látek z půdní hmoty a přínos nových látek do
půdy. Každý dílčí i hlavní půdotvorný proces probíhající na daném místě závisí
na konkrétní kombinaci půdotvorných faktorů a podmínek, a to např. na
půdotvorném substrátu (matečné hornině), geomorfologických podmínkách
(pedogeneze v antagonistickém vztahu k morfogenezi), klimatických,
hydrologických a biotických činitelích, stáří území a antropogenním činiteli.
Půdotvorné procesy rozlišujeme na
-
obecné půdní mikroprocesy,
kdy dochází k působení významných fyzikálních, chemických a biologických
jevů a reakcí na pevnou, plynnou a kapalnou fázi půdy a na půdní organismy.
Obecné půdní mikroprocesy zahrnují výměnu látek mezi půdou a vnějším
prostředím a nejsou specifické pro určité horizonty a skupiny půd.
-
speciální půdotvorné procesy,
jenž zahrnují komplexní kombinaci půdních mikroprocesů a vedou ke vzniku
určitých půdních horizontů a významných znaků půdních taxonů. Speciální
půdotvorné procesy rozdělujeme na
-
nárůst a ztrátu hmoty v půdě,
-
translokaci hmoty v půdě
a
-
transformaci látek v půdě.
-
půdotvorné makroprocesy,
což jsou komplexy speciálních půdotvorných procesů; vedou ke genezi skupin
půdních typů.
Nárůst a
ztráta hmoty v půdě
-
kumulace,
-
obohacování,
-
vyluhování,
-
eroze,
-
salinizace,
-
metanizace
(spjata s humifikací).
Translokace hmoty v půdě
Translokační půdotvorné procesy jsou vázány na kyselost půdy. Pomocí vody
dochází k přesunu minerálů, látek a částic v půdě. Translokační procesy zahrnují
-
eluviaci (ochuzování)
a iluviaci (obohacování),
-
kalcifikaci
a
dekalcifikaci,
-
alkalizaci
a
dealkalizaci,
-
lesivaci,
což je obohacování půdy o jílovité minerály a koloidy na ně vázané;
-
illimerizaci,
což je mechanický přesun jílových částic prosakující vodou z horní části
půdy do spodní ve slabě až středně kyselém prostředí;
-
pedoturbaci,
tj. mísení půd,
-
podzolizaci,
což je proces, při kterém dochází k hlubokému chemickému rozkladu minerální
části půdy především vlivem kyselých humusových látek (fulvokyselin), k
uvolnění seskvioxidů (Fe2O3 a Al2O3)
a jejich přesunu z vrchní části půdy do spodní, kde se hromadí. Podzolizace
je vždy spjata se silně kyselým humusem.
-
glejizace,
což
je redukce trojmocného železa na dvojmocné a s tím většinou spjatá změna
barvy půdy na zelenavou či modravou. Glejizace probíhá pod vlivem vysoko
položené hladiny podzemní vody.
-
oglejení,
což
je proces spjatý s provlhčením půdní hmoty povrchovou (srážkovou nebo
povodňovou) vodou, které se střídá s obdobími prosychání. Za převlhčení
dochází díky migraci železa, manganu a hliníku k vybělení půdní hmoty a za
prosychání půda díky vysrážení těchto prvků získává jakési “mramorování”.
-
bioturbace,
tj. zapracování organického materiálu do půdy.
Transformace látek v půdě
(hlavně přeměna minerálů)
-
dekompozice,
-
syntéza,
-
humifikace,
-
rašelinění,
-
mineralizace,
-
lateritizace (feralitizace),
která probíhá ve stále vlhkém horkém rovníkovém a tropickém podnebí. Při
lateritizaci dochází k vyplavování kyseliny křemičité H2SiO3
z půdní hmoty a v půdě zůstává Fe2O3 a Al2O3.
Sloučeniny železa dávají půdě žluté až červené zbarvení.
-
hnědnutí (brunifikace),
kdy dochází chemickým zvětráváním a tvorbou sekundárního křemičitého jílu k
uvolňování trojmocného železa a zabarvování půdy dohněda.
-
rubifikace,
k níž
dochází v subtropech a tropech a je spjata se střídáním dešťových a suchých
období. Rubifikace je spjata s odželezněním (feritizací), kdy železo
uvolněné z minerálů a přeměněné na oxid zbarvuje půdu do červena.
-
alitizace,
-
glejizace,
-
oglejení.
Poznámka.
Jako novotvary označujeme druhotné útvary, které se v půdním profilu
vytvořily během půdotvorného procesu. Jsou zpravidla charakteristické pro
jednotlivé půdní horizonty.