PŮDOTVORNÉ (PEDOGENETICKÉ) PROCESY

Půdotvorný proces je souhrn rozmanitých fyzikálních, chemických a biologických procesů probíhajících v půdách a podmiňujících příslušné složení a vlastnosti půdní hmoty. Půdotvorné procesy zahrnují rozklad jedněch minerálních a organických sloučenin a tvorbu jiných a odnos různých látek z půdní hmoty a přínos nových látek do půdy. Každý dílčí i hlavní půdotvorný proces probíhající na daném místě závisí na konkrétní kombinaci půdotvorných faktorů a podmínek, a to např. na půdotvorném substrátu (matečné hornině), geomorfologických podmínkách (pedogeneze v antagonistickém vztahu k morfogenezi), klimatických, hydrologických a biotických činitelích, stáří území a antropogenním činiteli.

Půdotvorné procesy rozlišujeme na

• obecné půdní mikroprocesy, kdy dochází k působení významných fyzikálních, chemických a biologických jevů a reakcí na pevnou, plynnou a kapalnou fázi půdy a na půdní organismy. Obecné půdní mikroprocesy zahrnují výměnu látek mezi půdou a vnějším prostředím a nejsou specifické pro určité horizonty a skupiny půd.
• speciální půdotvorné procesy, jenž zahrnují komplexní kombinaci půdních mikroprocesů a vedou ke vzniku určitých půdních horizontů a významných znaků půdních taxonů. Speciální půdotvorné procesy rozdělujeme na

1. nárůst a ztrátu hmoty v půdě,
2. translokaci hmoty v půdě a
3. transformaci látek v půdě.

• půdotvorné makroprocesy, což jsou komplexy speciálních půdotvorných procesů; vedou ke genezi skupin půdních typů.

Nárůst a ztráta hmoty v půdě

• kumulace,
• obohacování,
• vyluhování,
• eroze,
• salinizace,
• metanizace (spjata s humifikací).

Translokace hmoty v půdě

Translokační půdotvorné procesy jsou vázány na kyselost půdy. Pomocí vody dochází k přesunu minerálů, látek a částic v půdě. Translokační procesy zahrnují

• eluviaci (ochuzování) a iluviaci (obohacování),
• kalcifikaci a dekalcifikaci,
• alkalizaci a dealkalizaci,
• lesivaci, což je obohacování půdy o jílovité minerály a koloidy na ně vázané;
• illimerizaci, což je mechanický přesun jílových částic prosakující vodou z horní části půdy do spodní ve slabě až středně kyselém prostředí;
• pedoturbaci, tj. mísení půd,
• podzolizaci, což je proces, při kterém dochází k hlubokému chemickému rozkladu minerální části půdy především vlivem kyselých humusových látek (fulvokyselin), k uvolnění seskvioxidů (Fe₂O₃ a Al₂O₃) a jejich přesunu z vrchní části půdy do spodní, kde se hromadí. Podzolizace je vždy spjata se silně kyselým humusem.
• glejizace, což je redukce trojmocného železa na dvojmocné a s tím většinou spjatá změna barvy půdy na zelenavou či modravou. Glejizace probíhá pod vlivem vysoko položené hladiny podzemní vody.
• oglejení, což je proces spjatý s provlhčením půdní hmoty povrchovou (srážkovou nebo povodňovou) vodou, které se střídá s obdobími prosychání. Za převlhčení dochází díky migraci železa, manganu a hliníku k vybělení půdní hmoty a za prosychání půda díky vysrážení těchto prvků získává jakési “mramorování”.
• bioturbace, tj. zapracování organického materiálu do půdy.

Transformace látek v půdě (hlavně přeměna minerálů)

• dekompozice,
• syntéza,
• humifikace,
• rašelinění,
• mineralizace,
• lateritizace (feralitizace), která probíhá ve stále vlhkém horkém rovníkovém a tropickém podnebí. Při lateritizaci dochází k vyplavování kyseliny křemičité H₂SiO₃ z půdní hmoty a v půdě zůstává Fe₂O₃ a Al₂O₃. Sloučeniny železa dávají půdě žluté až červené zbarvení.

• hnědnutí (brunifikace), kdy dochází chemickým zvětráváním a tvorbou sekundárního křemičitého jílu k uvolňování trojmocného železa a zabarvování půdy dohněda.
• rubifikace, k níž dochází v subtropech a tropech a je spjata se střídáním dešťových a suchých období. Rubifikace je spjata s odželezněním (feritizací), kdy železo uvolněné z minerálů a přeměněné na oxid zbarvuje půdu do červena.
• alitizace,
• glejizace,
• oglejení.

Poznámka. Jako novotvary označujeme druhotné útvary, které se v půdním profilu vytvořily během půdotvorného procesu. Jsou zpravidla charakteristické pro jednotlivé půdní horizonty.