ÚVOD DO METEOROLOGIE A KLIMATOLOGIE
Meteorologie je fyzikální věda o atmosféře a její stavbě, vlastnostech a v ní probíhajících procesech. Mezi hlavní úkoly meteorologie patří studium
Meteorologové se zajímají o nižší části atmosféry (do výšky cca 35 km). Vyšší sféry atmosféry zkoumá aeronomie.
Klimatologie je fyzicko-geografická disciplína a je chápána jako nauka o podnebí, tj. dlouhodobém režimu atmosférických podmínek. Ty jsou typické pro určitá místa zemského povrchu.
V rámci meteorologie a klimatologie existují dva subsystémy - atmosféra a aktivní povrch. Meteorologie zkoumá vztahy mezi nimi, kdežto klimatologie zkoumá aktivní působení mezi oběma subsystémy.
Okamžitý stav atmosféry leze charakterizovat
a. meteorologickými prvky, tj. vlastnostmi, které lze fyzikálně měřit a jejich souhrn ukazuje stav počasí;
b. meteorologickými jevy, tj. takovým stavem atmosféry, který nelze měřit, ale lze jej kvalitativně posoudit (např. druhy oblaků, druhy srážek, optické a akustické jevy v atmosféře aj.).
Nejzákladnějším meteorologickým prvkem je teplota vzduchu v zastíněném prostředí 2 m nad zemí. Druhým nejdůležitějším prvkem jsou srážky v mm (1 mm = 1 l vody na 1 m2). Dalšími důležitými prvky jsou tlak a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru, výpar, stupeň pokrytí oblohy oblaky, sluneční svit, přízemní teplota vzduchu, maximální teplota během dne, minimální teplota během noci aj.
V atmosféře nebo na zemském povrchu lze pozorovat zvláštní úkazy, tzv. meteory (meteorologické jevy), které podle charakteru dělíme na hydrometeory, litometeory, fotometeory a elektrometeory.
Podnebí (klima) je oproti variabilnímu počasí pojmem vyznačujícím se relativní stálostí. K podnebí ještě přistupují
· klimatotvorné procesy (příjem, přeměna a výdej energie, oběh vody) a
· klimatotvorné faktory, které lze rozdělit na
· astronomické (mají svůj původ ve vlastnostech Země, jejím tvaru, sklonu zemské osy, složení atmosféry atp.),
· geografické (např. rozložení oceánů a kontinentů, orografie, zemská tektonika a geologické procesy s ní spjaté, vlastnosti vegetačního krytu atd.)
· cirkulační (představují přenos a výměnu vzduchových hmot),
· antropogenní (představují jak úmyslné, tak neúmyslné zasahování a ovlivňování přirozeného stavu a rovnováhy atmosféry i zemského povrchu člověkem).
HISTORIE A VÝVOJ METEOROLOGIE
První projevy meteorologie se projevily již v antickém Řecku (výraz “meteorologika” použil poprvé Platón ve 4. stol. př. Kr.). Další rozvoj zažila meteorologie v období renesance, která přinesla vynález teploměru a tlakoměru. Od této doby se meteorologie rozvíjí do dneška.
První stálé pozorování teploty vzduchu bylo započato r. 1664 v Paříži, avšak část musela být homogenizována. Nejstarší českou meteorologickou řadou je řada “klementinská”, která má svůj počátek v roce 1771, přerušovaná měření však probíhala již od roku 1752. Od roku 1816 vznikají v českých zemích hydrometeorologické stanice a ty pracují do dneška. V druhé polovině 19. stol. vznikla na našem území rozsáhlá síť srážkoměrných stanic, která je v současnosti redukována. Samostatná meteorologická služba vznikla bezprostředně se vznikem Československa (Státní ústav meteorologický, který sledoval počasí a zabezpečoval leteckou dopravu; Státní ústav bioklimatický, který poskytoval informace a služby pro zemědělství; Státní ústav hydrologický, který pozoroval srážky). Roku 1954 vznikl jednotný Hydrometeorologický ústav, který nese od roku 1968 jméno Český hydrometeorologický ústav. Sídlí v Praze - Komořanech a má tři odbory:
WMO - Mezinárodní meteorologická organizace
Jejím úkolem je celosvětová koordinace sledování jevů a procesů v atmosféře a předávání informací jednotlivým státům. Českou meteorologickou organizací je Český hydrometeorologický ústav.
ORGANIZACE METEOROLOGICKÉHO POZOROVÁNÍ V RÁMCI ČESKÉ REPUBLIKY
Meteorologické pozorování je realizováno sítí meteorologických stanic, které mají rozličné pozorovací úkony a dělí se na
1. pozemní - ty se dále dělí na
· synoptické - jsou nejdůležitější skupinou, jejich počet je mezi 30 až 40. Výsledky jejich měření jsou předávány do Prahy - Komořan a dále do celosvětové výměnné sítě (odesílány v 0, 6, 12 a 18 h světového času). Výsledky z těchto stanic se používají pro tvorbu meteorologických modelů.
· klimatologické - výsledky jejich měření se sestavují do měsíčních výkazů a ty se odvádí se do Prahy - Komořan. Výsledky charakterizují klima a získávají se v 7, 14 a 21 h našeho času. Průměrná teplota vzduchu se vypočte takto: Td = (T7 + T14 + 2T21)/4. Klimatologické stanice užívají narozdíl od stanic synoptických manuálních metod. Klimatických stanic je přibližně 270. Funkci klimatologických stanic plní i stanice synoptické. Data naměřená v klimatologických stanicích jsou odvedena do Prahy - Komořan, kde by měla být zpracovávána podle doporučení WMO (období 30 let).
· srážkoměrné - měří množství srážek či výšku sněhové pokrývky. Srážkoměrných stanic je kolem 600. Data naměřená v srážkoměrných stanicích jsou odvedena do Prahy - Komořan a měla by být stejně jako data z klimatologických stanic zpracovávána podle doporučení WMO.
2. aerologické - provádějí aerologická měření pomocí meteorologických sond vypouštěných balóny. Civilní aerologická stanice je v Praze - Libuši a vojenská v Prostějově. Sonda se dostane tak vysoko, dokud balón nepukne. Sonda se pak snese na padáku. Výška dosahu aerologických měření je 20 až 35 km. Aerologická měření se týkají troposféry a spodní stratosféry a k měření dochází jednou za 6 h. Aerologická měření přinášejí i informace o tlaku vzduchu a rychlosti a směru větru ve výšce.
3. radiolokační - v České republice se nacházejí dva meteorologické radiolokátory (vrchol Praha v Brdech a Skalky v Drahanské vrchovině). Jejich dohlednost je omezena kružnicí o poloměru 256 km, avšak značný vliv má morfologie. Radiolokátory sledují oblačné pásmové pole a intenzivnější srážkové jevy.
DRUŽICOVÁ METEOROLOGIE
Meteorologické družice dělíme na
Družicové informace jsou přijímány a vyhodnocovány v Praze - Libuši.