Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Regionální geografie> Afrika> Fyzická geografie Afriky> Vodstvo Afriky

Tisknou stránku

VODSTVO AFRIKY

Geomorfologické poměry Afriky, tj. tabule s vysokými okraji rozdělená pánvemi a rozvodními prahy, způsobují, že řeky vznikající na rozvodních prazích, netečou přímo do moře, ale složitým tokem vnitrozemím. K moři se pak dostávají systémem vodopádů nebo kataraktů, kterými překonávají výškové rozdíly (tj. mají nevyrovnanou spádovou křivku). Tato skutečnost spolu s vodností hlavních toků podmiňuje velké zásoby vodní energie, na druhé straně omezuje splavnost toků v celé jejich délce. Říční síť je totiž mladá, neboť povrch Afriky byl v neogénu rozlámán na kry, které byly vyzdvihovány a nakláněny. Typickým projevem geneze říční sítě je tzv. back-tilting, tj. obracení (měnění) toků, které je charakteristické pro západní větev východoafrického riftu. Vývojově starší úseky řek s vyrovnanou spádovou křivkou nalezneme v pánvích - ty se nacházejí na středních tocích.

Odtok

Odtokové režimy afrických řek jsou značně nepravidelné, resp. jde o kombinované režimy, což je ovlivněno zejména geografickým rozdělením srážek (velké řeky přivádějí vodu z oblastí deštivých do suchých) a dalšími fyzickogeografickými podmínkami. Celkový roční odtok z Afriky je asi 4 600 km3, odtoková výška je 156 mm (po Austrálii druhá nejnižší). Do Atlantského oceánu je odvodňováno 51 % kontinentu a do Indického oceánu 18 % kontinentu. Bezodtoké oblasti zaujímají v Africe 31 % její plochy.

Africké řeky a jejich jednotlivé úseky mají různý odtokový režim podle toho, jakými klimatickými oblastmi protékají.

·        rovníkový typ - vyznačuje se vyrovnaností a bohatostí vodou, přičemž na tocích se projevují dvě maxima po zenitálních deštích (v dubnu a říjnu); patří sem např. Kongo, Ogooué a Sanaga, jiné veletoky (Zambezi, Niger a Nil) náleží k tomuto typu jen částmi svých toků;

·        monzunový typ s jedním maximem - na tocích se projevuje jedno období dešťů (leden a únor na jihu, červenec a srpen na severu), ve zbytku roku (sucho) mají řeky málo vody; patří sem řeky savan, např. Zambezi, Limpopo, severní část povodí Nigeru, Atbara, Modrý Nil a Sassandra;

·        monzunový typ s dvěma maximy - hlavním obdobím vodnosti jsou zenitální deště; projevuje se na východě Afriky, např. Wabi Šebelle nebo Juba;

·        subtropický typ - vyznačuje se dvěma maximy - zimním (zimní deště) a jarním (tání sněhu) a letními minimy, např. Mulúja, Šelif nebo Medžerda.

·        saharský typ - vyznačuje se epizodickými průtoky v období dešťů; převážnou část roku jsou koryta těchto řek (vádí na severu, riviéry na jihu) suchá, jen v některých úsecích jsou napájena podzemními vodami; kromě Sahary nacházíme tento typ v pouštních a polopouštních oblastech jižní Afriky.

V bezodtokých oblastech se nachází mnoho vody v podzemí, která místy vyvěrá na povrch, kde bývá zasolena. Podzemní voda je buďto reliktem nebo bývá průběžně doplňována v pluviálech.

5 největších afrických řek

Nil je nejdelší řekou Afriky - měří 6 671 km, plocha povodí je 2,9 mil. km2. Relativně menší velikost povodí je způsobena tím, že na středním a dolním toku nemá v délce 3 000 km žádný přítok. Nil vzniká ze dvou zdrojnic - Ruvuvu, která pramení v Burundi, a Nyavarongo, která pramení ve Rwandě. Z těchto řek vzniká Kagera, která po 800 km ústí do Viktoriina jezera. Z Viktoriina jezera pak vytéká Viktoriin Nil, přičemž jezero a dále přehrada Owen Falls regulují průtoky na dalším toku řeky. Viktoriin Nil pak protéká jezerem Kyoga a před ústím do Albertova jezera vytváří vodopády Kabelega (dříve zvány Murchisonovy). Po výtoku z Albertova jezera je na ugandském území zván jako Albertův Nil. V jižním Súdánu pak pokračuje pod jménem Horský Nil (Bahr al-Džabal) a ve zdejší rovině se jeho tok zpomaluje a rozlévá na velikém prostoru v ramena a tvoří močálovitou krajinu Sudd. Níže přijímá zleva Gazelí Nil (Bahr al-Ghazál) a zprava Sobat, přičemž od jeho ústí se nazývá Bílý Nil (Bahr al-Abjád). U Chartúmu se Bílý Nil spojuje s Modrým Nilem (Bahr al-Azrak), který vytéká z Etiopské vysočiny z jezera Tana. Posledním přítokem Nilu je Atbara. Pak teče Nil jenom pouští, a tvoří šest velkých peřejí (kataraktů). U Asuánu stojí na Nilu dvě přehrady - nová z  let 1960 až 1970, která zadržuje Násirovo jezero, a stará britská ze začátku 20. století. Nakonec Nil protéká Káhirou a vytváří mohutnou deltu (26 000 km2), která má v současnosti ústupovou tendenci díky zachycování plavenin v Násirově jezeře.

Nil má složený odtokový režim, přičemž převažuje režim monzunový. Maxim je dosahováno v srpnu nebo září. Průtok Nilu nad Asuánem je 2 600 m3 · s–1, v Káhiře 1 600 m3 · s–1, což je dáno výparem a odběrem vody pro závlahy. Před výstavbou nové asuánské přehrady se Nil vyznačoval velkou rozkolísaností v poměru 10 : 1, zatímco dnes je jeho rozkolísanost jen 2 : 1. Při maximální vodnosti dodává 70 % vody Modrý Nil, 20 % Atbara a 10 % Bílý Nil. V období sucha se naopak Bílý Nil podílí naprostou většinou (80 %) na vodnosti Nilu.

V současnosti se na Nilu odehrávají dva projekty. Prvním je kanál Jonglei, který má odvodnit bažinou oblast Sudd, a druhým Nové Nilské údolí, který by měl kanálem vedoucím z Násirova jezera přes Tožskou proláklinu zavodnit poušť ve středu Egypta (kolem oáz Charga a Farafra) a vytvořit tak k Nilu paralelní tok (v Novém Nilském údolí by se pak mělo rozvinout zemědělství).

Kongo je největším africkým tokem co do rozlohy povodí (3,8 milionu km2) a množství vody (cca 41 000 m3 · s–1). Délka řeky je 4 835 km, tj. je druhou nejdelší africkou řekou. Kongo má dva prameny. Prvním je Chambeshi, která pramení v severovýchodní Zambii a po průtoku bažinami Bangweulu je zvána Luapula. Luapula pak protéká jezerem Mweru a po výtoku z něj je zvána Luvua. Druhým pramenem Konga je Lualaba, která pramení v Shabě. Po soutoku obou řek vzniklý tok i nadále nese jméno Lualaba (Kongo je zván až od Kisangani) a teče k severoseverozápadu a protíná v mohutném oblouku dvakrát rovník a poté se obrací na jihozápad a na středním toku se velmi rozšiřuje. Střední tok pak Končí v jezeře Pool Malebo. Po výtoku z něj se tok zužuje, řeka proráží skarp a výškový rozdíl překonává tzv. Livingstonovými vodopády. Poté se řeka zase rozšiřuje a vytváří estuário. Kongo unáší velké množství materiálu a po celý rok má mnoho vody, přičemž průtočná maxima jsou vykazována v době zenitálních dešťů (větší je po podzimní rovnodennosti).

Povodí Konga nezabírá jen Konžskou pánev, ale částečně i oblast východoafrických jezer (z jezera Tanganika přibírá řeku Lukuga). Na cestě Konžskou pánví přijímá Kongo obrovské přítoky, např. Ubangi, která se podílí jednou osminou na vodnosti Konga, nebo Kasai - Kwa, která se podílí jednou čtvrtinou na vodnosti Konga.

Původně Kongo teklo do Čadské pánve a když mu horotvorné pochody zablokovaly tuto cestu, hromadily se vody v Konžské pánvi v rozsáhlém jezeru, jež existovalo až do postglaciální doby, kdy byla proříznuta soutěska dnešního dolního toku.

Hydroenergetický potenciál Konga není skoro vůbec využit, stojí na něm jenom dvě vodní elektrárny (Inga I a II) v oblasti Livingstonových vodopádů.

Niger je třetí nejdelší africkou řekou, měří 4 160 km; plocha povodí je 2,1 mil. km2. Pramení ve Fouta Djallonu, odkud směřuje na severovýchod. Na jižním okraji Sahary v Mali se rozvětvuje a vytváří tzv. vnitřní deltu zvanou Macina (pozůstatek po jezeru Araouane z přelomu třetihor a čtvrtohor, které pak bylo zpětně načepováno), kde výparem ztrácí dvě třetiny vody. Poté se začíná obracet k jihovýchodu. Na dolním toku pak přijímá zleva svůj největší přítok Benue, jenž výrazně ovlivňuje celkovou vodnost Nigeru. Poté vytváří několik peřejí a velkou deltou (24 000 km2) ústí do Guinejského zálivu. Průměrný průtok při ústí je asi 8 500 m3 · s–1. Nejvodnější je Niger v červenci až září; nejhorší podmínky pro vodnost jsou v zimě, kdy hlavně na středním toku teče velmi málo vody. Na svém dolním toku má řeka rovníkový režim.

Zambezi je největší řekou jižní Afriky (2 660 km; povodí 1,4 milionu km2). Pramení na prahu mezi Konžskou pánví a Kalahari a na svém toku vytváří několik vodopádů, z nichž největší jsou Mosi-Oa-Toenja neboli Viktoriiny vodopády, které jsou vysoké cca 120 m a vytvořené v čedičových příkrovech. Pod vodopády pak řeka teče úzkým korytem s četnými vodopády a peřejemi, které se vyskytují až po ústí řeky Kafue. Na dolním toku přijímá Zambezi výtok z jezera Malawi (řeku Šire). Průměrný průtok při ústí je 16 000 m3 · s–1.

Hluboká údolí Zambezi jsou hydroenergeticky využita - stojí na nich přehrady Kariba mezi Zambií a Zimbabwe a Cabora Bassa v Mosambiku.

Africká jezera

Jezera nacházíme v Africe hlavně v oblasti příkopů ve východní části kontinentu. Ostatní části Afriky mají jezer málo, neboť zpětná erozní činnost dřívější jezera v pánvích načepovala. Africká jezera jsou sladká i slaná, přičemž slaná jezera se nachází hlavně v riftové oblasti, kde jsou do jezer splavovány soli z okolních sopek.

Podle geneze rozlišujeme jezera

a.      jezera v oblasti tektonických zlomů, patřící především k systému východoafrického riftu. Většina jezer má tvar protáhlý ve směru riftu, vysoké a příkré hřbety, značnou hloubku a často i velkou rozlohu. Největšími jezery této skupiny jsou Tanganika, Malawi (Ňasa), Kivu, Rutanzige (Eduardovo), Albertovo, Turkana (Rudolfovo) aj. Riftová jezera se vyvíjí od třetihor.

Viktoriino jezero (Ukerewe) vzniklo v pánvi, jejíž okraje se vyzdvihly v souvislosti se zdvihy pohoří v okolí riftu. Narozdíl se od riftových jezer se Viktoriino jezero vyvíjí až od pleistocénu.

b.      jezera nacházející se v relativně mělkých širokých proláklinách rozsáhlých vnitrokontinentálních pánví. Tato jezera jsou ve většině případů relikty pluviálních období čtvrtohor, jsou bezodtoká, mají poměrně malou hloubku, bažinaté břehy a často slanou vodu (kromě Čadského jezera). Největší z těchto jezer leží v krajině Súdán (např. Čadské) a v oblasti Kalahari (např. bezodtoké slané pánve Ngami a Etoša).

c.      jezera hrazená lávovými proudy. Nacházíme je zejména v Etiopské vysočině (např. jezera Tana, Abaya, Stephanie).

d.      jezera v kráterech vulkánů, např. jezera Ugandy a Kamerunu,

e.      říční jezera, např. Pool Malebo na Kongu,

f.        slaná jezera (šotty) v severní Africe, která jsou velice mělká a pokrytá tenkou slanou kůrou. Nachází se v předhůří a mezihorských kotlinách, např. Šott Melghir, Šott al-Džaríd.

g.      jezera v meteorických kráterech, např. jezero Bosumtwi v Ghaně.

Viktoriino jezero neboli jezero Ukerewe měří 69 000 km2 a je největším jezerem Afriky a třetím největším jezerem světa (po Kaspickém a Hořejším jezeře). Vytvořilo se v prohybu krystalického podkladu mimo africké příkopy, jeho maximální hloubka je jenom 125 m. Šírka jezera je 270 až 320 km a má silně členité pobřeží s množstvím zálivů, ostrovů a poloostrovů. Do jezera přitéká zdrojnice Nilu Kagera a vytéká z něj Viktoriin Nil, který si musel prorazit cestu lávovým proudem, kterým je jezero na severu zahrazeno. V jezeře žijí pestrobarevné ryby cyklidy, což je prý tvor, který prodělává nejrychleji evoluci. Zejména západní polovina jezera má problémy s vodním hyacintem, který vytváří na hladině zelený koberec a brání přístupu kyslíku do jezera. Dalším problémem jsou evropskými kolonizátory zavlečené ryby, jež ničí původní jezerní faunu (např. sladkovodní hvězdice, medúzy, měkkýše či kraby).

Jezero Tanganika má 33 000 km2 a je druhým největším jezerem Afriky. Hloubka jezera je 1 470 m (hlubší je jižní polovina, severní polovina dosahuje hloubky 1 200 m), což je po Bajkalu druhé nejhlubší jezero světa. Šírka jezera Tanganika je 22 až 72 km a délka 670 km. Břehy jezera jsou strmé a až 2 000 m vysoké Největšími přítoky jsou Malagarasi od severovýchodu a Ruzizi na severu (spojuje Tanganiku s jezerem Kivu). Tanganika je odvodňována řekou Lukuga, která byla uměle prokopána v 80. letech 19. století, do Konga. Jezero se vyznačuje výrony sirných pramenů a ohřevem vody, díky čemuž zde žije méně organismů - to je typická vlastnost východoafrických riftových jezer. Na hladině je v průměru teplota 26 °C a do hloubky 400 m klesá. Od hloubky 400 m se pak teplota udržuje na konstantní hodnotě 23 °C, a to díky ohřevu vody od sopečných jevů a plášťových hornin.

Jezero Malawi neboli dříve Ňasa měří 28 000 km2 a má podobný tvar i původ jako Tanganika. Pobřeží jezera Malawi je jak příkré a skalnaté, tak i písečné. Hloubka jezera je 695 m, maximální šírka 80 km a délka 580 km. Jeho hladina kolísá až o 1,5 m v souvislosti s průběhem ročních srážek; maximální je v květnu a minimální v prosinci. Vodu z jezera odvádí řeka Šire do Zambezi. Stejně jako Tanganika se i jezero Malawi vyznačuje ohřevem vody. Na povrchu má voda průměrnou teplotu 26 °C a do hloubky 300 m teplota klesá; od 300 m je pak konstantní teplota 23 °C. Jezero má největší druhové zastoupení ryb druhu cyklidy (až 1 300 druhů).

Jezero Kivu měří 2 650 km2 a je propojeno s Tanganikou řekou Ruzizi. V jezeře končí lávové proudy z vulkánů pohoří Virunga (např. Nyira Gonga). Díky kontaktu se žhavou hmotou z vrchních částí zemského pláště a výronům sirovodíku dochází od určité hloubky ke zvyšování teploty vody. Velkým nebezpečím pro obyvatele okolí jezera je hromadění oxidu uhličitého a jeho výrony z jezera (k podobným událostem dochází i na kamerunských jezerech Nyos a Monoun).

Jezero Turkana neboli Rudolfovo je slané a leží na keňsko-etiopském pomezí. Rozloha jezera je 8 600 km2. Do jezera ústí řeka Omo stékající z Etiopské vysočiny, která zajišťuje 80 % vody jezera. Problémem je zvětšování delty této řeky, což není důsledkem zvýšení eroze, ale obnažováním nánosů v deltě, neboť omské přítoky jsou využívány na závlahy a v řece není dostatek vody na dotování jezera, čímž dochází k poklesu jeho hladiny.

Slané jezero Natron se nachází v riftové oblasti severní Tanzanie, konkrétně v oblasti velkých kráterů a činných sopek. Jezero leží přímo pod vulkánem Lengai, z něhož jsou splavovány do jezera soli, které v něm krystalizují a vytváří roztodivné tvary.

Čadské jezero se nachází v krajině Súdán na jižním okraji Sahary a je reliktem velkého pleistocénního jezera. Jezero je bezodtoké a 90 % jeho vody dodává řeka Šari přitékající od jihu. Rozsah jezera je závislý na srážkách v celém povodí (jak se povede období dešťů) a jezero mění svůj rozsah podle roční doby. Jezero se skládá ze dvou bazénů - severního a jižního, přičemž v současnosti má vodu jen bazén jižní. Severní bazén vyschl v polovině 80. let 20. století a tato situace trvá dodnes (podobná situace se stala i na konci 19. století). Současnou příčinou této situace jsou odběry vody ze Šari pro zavlažování bavlníkových polí - zbytek vody v Šari je schopen tak akorát naplnit bazén jižní. Nejvyšší hladinu má jezero v prosinci, což je spjato s tím, že na jihu, kde pramení zdrojnice jezera, jsou odlišné odtokové poměry a nějakou dobu také trvá, než se jezero zaplní vodou.

Přehrady

Přehrady v Africe podle úcelu využití

Úcel

Podíl v %

 

 

Závlahový

52

Vodárenský

20

Víceúčelové přehrady

19

Hydroenergetický

 6

Protipovodňový

 1

Nejvíce přehrad bylo vybudováno v období 1980 až 1990, a to 316, a v období 1970 až 1980, a to 262.

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.