Zemepis.com> Regionální geografie> Evropa> Fyzická geografie Evropy> Živá příroda Evropy

ŽIVÁ PŘÍRODA EVROPY

Stav dnešního rozšíření živočišstva a rostlinstva Evropy je výsledkem dlouhého vývoje od konce druhohor a začátku starších třetihor, ovlivňovaného nejen změnami klimatu, ale i orogenetickými procesy při vývoji alpsko-karpatské geosynklinální zóny. Značné změny v druhovém zastoupení a rozšíření rostlinstva souvisely s velkými výkyvy klimatu během pleistocénu. Po zalednění docházelo k návratu rostlin na plochy opuštěné ledovcem; navrátily se např. choulostivější druhy z Panonie i teplomilné druhy z Černomoří, Malé Asie a jižních poloostrovů.

V minulosti byla většina Evropy zalesněna s výjimkou malých regionů (velehorské regiony, oblasti se silným větrem, oblasti hodně podmáčené, extrémně suché oblasti s nedostatkem srážek, zaledněné oblasti). Dnes lesy pokrývají jen asi třetinu plochy světadílu a byly člověkem značně omezeny jak v rozsahu, tak i druhové skladbě. Lesní plochy jsou navíc rozloženy značně nerovnoměrně, přičemž všeobecně se lesnatost zmenšuje ve směru od severu na jih, což souvisí s vláhovou bilancí.

Základní vliv na odlesnění měly

·        antická civilizace ve Středomoří (vykácení lesů pro stavební dříví, lodě, topení, využití dříví v metalurgii, rozšiřování pastvin a polí) - stejně jako ona pak postupovali i národy severně od Alp,

·        dřevo pro výdřevu dolů a výstavbu železnic,

·        vliv zemědělství (prohnojování, meze, velkochovy apod.),

·        dřevozpracující a papírenský průmysl,

·        znečištění vod a atmosféry.

Rozsáhlé lesní komplexy se dosud zachovaly na Skandinávském poloostrově, kde jsou tvořeny zejména smrky. Západo- a středoevropské floristicky bohaté vysokokmenné hvozdy se nedochovaly vůbec a na jejich místě jsou druhotné a méně cenné nižší listnaté lesy, monokultury jehličnanů, mýtiny, louky, pastviny a pole.

Nízkou lesnatost vykazují oblasti podél Středozemního moře, přičemž nejméně jsou zalesněny suché vnitřní tabule a roviny a dále roviny přiléhající k pobřeží a nižší horské svahy, kde lesy byly nahrazeny poli a neprostupnými křovinami. Po odlesnění došlo k erozi, přičemž na značných plochách byly půdy i zvětraliny zcela smyty.

Přírodně podmíněná vegetační pásma

Tundry jsou rozšířené na pobřeží severní Evropy od Trondheimu směrem k severovýchodu, na Islandu a nejsevernějších ostrovech. Vyznačují se bezlesou a díky nadbytku vláhy bažinatou krajinou, kde se v teplejších lokalitách vykytují zakrslé dřeviny (břízy). Hlavními zástupci vegetace jsou lišejníky a mechy. Pod tundrovými rostlinami se vyvinuly tenké vrstvy tundrových půd s typickým glejovým horizontem a chudé humusem. Tyto půdy mohou mít charakter polygonálních nebo v nich vznikají mrazové klíny. Z význačných živočichů v tundře žijí např. zajíc bělák, liška polární, sob polání (má domestikovanou i divokou formu, na zimu migruje do tajgy), mrož lední (na Špicberkách a Nové zemi) či medvěd lední (na krách a na pobřeží Islandu a Norska).

Lesoundra se vyznačuje již skupinami jehličnanů s keřovitým podrostem břízy a vrby na chráněných místech. Je-li lesotundra vyvinuta, zaujímá jen úzké pásmo a nevyznačuje se specifickými druhy fauny.

Severské jehličnaté lesy (tajga) zaujímají většinu Skandinávského poloostrova a oblasti směrem na východ od něj, tj. vyskytují v oblastech s boreálním klimatem. Charakteristickými dřevinami jsou smrk, jedle a modřín, na písčitých půdách borovice s podrostem vřesu. Nižší křovinné patro tajgy je tvořeno vrbou. Podrost tvoří brusnice, borůvka, mechy a lišejníky. Tajga v nížinách je bažinatá (s rašelinami) s mělkými ledovcovými jezery. Pod porosty tajgy se vyvinuly typické podzoly. Charakteristickými živočichy jsou tetřev hlušec, čáp černý, rosomák sibiřský, los evropský či medvěd.

Lesy mírného pásma tvořily před 2 000 lety rozsáhlé smíšené porosty (s výjimkami lužních lesů nebo horských porostů), jež vykliňovaly k východu mezi tajgu a stepi. Od této doby však byly tyto lesy káceny pro pole a pastviny a nahrazovány smrkovými monokulturami. Na severu jsou lesy mírného pásma tvořeny jehličnany a listnáči, zatímco na jihu spíše pouze listnáči. Floristicky nejbohatší jsou lesy mírného pásma v přímořských územích a směrem na východ se stává jejich druhová skladba chudší v souvislosti se zvětšující se kontinentalitou klimatu (nižší teploty v zimě, letní nedostatek srážek a půdní vláhy). Charakteristickými dřevinami jsou buk lesní, habr, lípa širokolistá, některé druhy dubu a olše, osika, jeřáb, ale i borovice. Lesy mírného pásma se nacházejí ve vlhkém podnebí, kde roční úhrny srážek činí 400 až 1 000 mm. Pod listnatými lesy se vytvořily kambizemě a pod borovicemi na písčitých zeminách podzoly. Lesy mírného pásma se vyznačují velmi bohatou faunou, avšak velcí savci vyhynuli (např. zubr) nebo jsou na pokraji vyhynutí (vlk, kočka divoká, rys ostrovid).

Pro středomořskou vegetaci typické suché světlé vždyzelené lesy se zachovaly jen na malých plochách, neboť byly vykáceny. Typickým zástupcem dřevin v nich byly neopadavé duby a mediteránní druhy borovic. Nad tímto nejnižším stupněm se vyskytovaly lesy listnaté s opadavými druhy dubů a s kaštanovníkem jedlým. Na místě porostů zničených člověkem se objevily křovinaté porosty v nižších polohách vždyzelené, ve vyšších zčásti opadavé. Středomořské dřeviny mají tlustou kůru a krátké a úzké listy, aby snížily ztráty vody. Shazují-li křoviny listí, děje se tak v létě pro nedostatek vláhy a vysoké teploty vzduchu.

Stepi jsou v Evropě částečně azonální (jsou produktem suchého kontinentálního klimatu mírných šířek) a kromě Ukrajiny a jižního Ruska se v Evropě vyskytují v Panonii (puszta) a na Pyrenejském poloostrově (Meseta - stepní vegetace má převážně horský charakter, oblast Murcia). Rozkládají se v oblastech, kde je roční úhrn srážek nižší než 500 mm a intenzivní výpar, přičemž hlavním srážkovým obdobím je zima nebo jaro. Stepi se vyznačují se velkými teplotními výkyvy. Typickou vegetací jsou trávy (kostřava, kavyl, kostatec) či bodláky; pro stromy je zde sucho. Pod stepní vegetací se vyvinuly úrodné černozemě; díky tomu byla většina stepí přeměněna v pole. Na strmých svazích a mezích nalezneme tzv. půdní stepi. Nejhojnějšími obyvateli stepí jsou bezobratlí, hlodavci, ještěrky a supi; velcí savci se ve stepi neudrží.

Na pobřeží Kaspického moře se setkáme s pouštěmi a polopouštěmi.

V horských oblastech je rostlinstvo rozšířeno ve výškových stupních. Nad horní hranicí listnatých a smíšených listnato-jehličnatých lesů, které zaujímají nižší části hor, se vyvinul stupeň jehličnanů (podobný tajze), nad ním stupeň kosodřeviny (podobný ledotundře) a ještě výše stupeň horských luk (podobný pásu tundry, ale s druhově odlišnými rostlinami). Na nejvyšších horských hřebenech je pak stupeň kamenitých mrazových pustin analogický arktickému pásu (hrubé sutě, sníh, ledovce, mechy, lišejníky, ojedinělé druhy trav a bylin).