Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Fyzická geografie> Litosféra> Zvětrávací pochody

Tisknou stránku

ZVĚTRÁVACÍ POCHODY

Aby mohly vnější geomorfologické procesy působit na povrch, musí být horniny zvětrány. Avšak zvětrávání není geomorfologickým procesem. Geomorfologické procesy způsobují erozi, transport hmot a ukládání (sedimentaci).

Při procesu zvětrávání dochází k rozpadu nebo rozkladu hornin, ale zvětralina zůstává na místě. Horniny jakéhokoli původu vznikly v různé hloubce zemské kůry, kde na ně působily stabilní tlak a teplota. Jakmile se horniny z hloubky dostávají k povrchu, začínají na ně působit zvětrávací procesy, které na nich vytváří nevratné změny - vznikají zvětraliny (eluvia).

Poznámka. Horniny se dostávají na zemský povrch pomocí tektoniky, ať jde o výzdvih kry nebo vrásnění, a denudace, tj. odstraňováním zvětralin ze zemského povrchu. Jakmile se hornina dostává na povrch, působí na ni menší tlak nadložních vrstev a hornina má tendenci se rozpínat, díky čemuž v ní vznikají trhliny. Směrem k povrchu začíná teplota navíc různě kolísat.

Zvětrávání lze rozdělit na:

  • mechanické (fyzikální), jež vede k rozpadu horniny na menší částice, dokonce až na minerální složky, dochází ke změně fyzikální povahy horniny;
  • chemické, kdy dochází k rozkladu horniny prostřednictvím působících chemických procesů, mění se chemické složení horniny;
  • biologické, což je kombinace mechanického a chemického zvětrávání, vyvolaná organismy jak živými, tak odumřelými.

Zvětrávací proces je podroben zákonům geografické zonálnosti. Zvětrávání závisí na vlastnostech klimatu, geografické poloze, nadmořské výšce a vlastnostech horniny, která zvětrává. Jedná se o proces selektivní (výběrový), jenž si vybírá méně odolné horniny, kde důkladně “pracuje”. Samotným zvětrávacím procesem nevznikají žádné tvary. Podle zón menší odolnosti (např. puklin) postupují zvětrávací procesy do nitra horniny.

Poznámka. Hornina původního podkladu je prostoupena puklinami. Kdyby působil pouze zvětrávací proces, tak v místě více puklin zůstanou malá odolná jádra, naopak v místě méně puklin zůstanou jádra větší a všude okolo bude zvětraná hornina. Odnosem zvětraliny mohou vzniknout např. skalní skupiny (torry).

 

MECHANICKÉ (FYZIKÁLNÍ) ZVĚTRÁVÁNÍ

Mechanické zvětrávání je rozrušování hornin mechanickými a fyzikálními způsoby, zejména tepelnými změnami, odlehčením, růstem krystalů a jejich objemovými změnami a mechanickým působením rostlin.

a) Zvětrávání vlivem změn teploty (termické; insolační zvětrávání)

Jeho hlavní příčinou je oslunění (insolace), kdy sluneční energie během světlé části dne horninu zahřívá, a to někdy i na velmi vysokou teplotu, naopak v noci teplota klesá až o několik desítek stupňů Celsia. V důsledku roztahování hmot teplem a jejich smršťování chladem dochází díky špatné tepelné vodivosti hornin k napětí mezi povrchovými částmi hornin a jejich jádry. Dochází ke vzniku drobných trhlin a k odlučování tenkých slupek hornin - tzv. deskvamace.

Při tepelném (termickém) zvětrávání hraje důležitou roli barva horniny (rozdílné albedo), dále hrají roli i velikost a barva minerálů.

b) Mrazové zvětrávání (kongelifrakce)

Vzniká tlakem mrznoucí vody v mikroskopických trhlinkách hornin. Mrznoucí voda zvětšuje svůj objem, až se postupně začne trhlina prostřednictvím krystalizační síly zvětšovat. Mrazové zvětrávání probíhá nejintenzivněji v oblastech, kde teplota mezi dnem a nocí přechází přes 0 °C. Ke kongelifrakci tedy dochází v horských, subpolárních a periglaciálních oblastech.

Mrazovým zvětráváním dochází např. k rozpadu žuly (granitu) na kvádry.

Poznámka. Kryogenní procesy a jevy studuje kryogenní geomorfologie.

c) Zvětrávání vlivem růstu krystalů (exsudace)

U tohoto typu zvětrávání plní voda funkci rozpouštědla, kdy dochází k růstu krystalů soli z roztoků a následnému tříštění horniny.

d) Zvětrávání vlivem odlehčení (exfoliace)

Jak se hornina dostává k zemskému povrchu, klesá tlak nadložních hornin a hornina má tendenci se rozpínat. Dochází k odlučování horninových slupek metrových rozměrů a zhruba rovnoběžných s povrchem horniny a jejich sjíždění po horninovém tělese. Pukliny mohou být přímé, většinou jsou však cibulovitě prohnuté.

e) Zvětrávání vlivem bobtnání

Dochází k němu u hornin s jílovitými složkami absorbujícími vodu, což může vyvolat změny objemu hornin vedoucí až k jejich rozrušení.

f) Zvětrávání vlivem tlaků kořenů rostlin

Kořeny rostlin pronikají do trhlin a puklin, mechanicky je rozšiřují a tak rozvolňují horniny.

 

CHEMICKÉ ZVĚTRÁVÁNÍ

Pro chemické zvětrávání má velký význam zvětrávání mechanické (fyzikální), neboť chemické zvětrávání působí na plochu. Mechanické zvětrávání umožňuje tedy chemickému intenzivnější působení. Chemické zvětrávání je závislé na teplotě a vlhkosti, přičemž čím je vyšší teplota, tím je proces chemického zvětrávání rychlejší. Voda hraje v tomto typu zvětrávání roli rozpouštědla. Dále zde působí kyslík z ovzduší, oxid uhličitý, srážková voda obohacená o minerály, slabé kyseliny (uhličitá, sírová), pyrit (sulfid železnatý) a přírodní kouřové plyny. Hlavní chemické reakce, které se vyskytují při chemickém zvětrávání, jsou:

  • hydrolýza, kdy se ionty vody stávají součástí strukturní mřížky nerostů;
  • rozpouštění,
  • oxidace, která způsobuje vzrůst kladného elektrického náboje ve struktuře krystalů;
  • hydratace, což je obohacování minerálu vodou;
  • karbonatizace, kdy dochází ke slučování s oxidem uhličitým.

Při chemickém zvětrávání dochází nejen ke změně chemického složení, ale i ke změnám barvy. Např. do zelena se zvětrávající horniny zbarvují díky dvojmocnému a do zrzava či okrova trojmocnému železu; do růžova a černa se zbarvují díky manganu.

Zvětrávací kůra je svrchní zvětralá vrstva horniny, vznikající většinou ihned po jejím obnažení. Vyznačuje se jinou barvou než nezvětraná část horniny.

Některé minerály, především živce, zvětrávají speciálním způsobem, tzv. kaolinickým zvětráváním, kdy se mění ve vodnatý minerál kaolinit. V našich klimatických podmínkách není vhodné prostředí pro kaolinické zvětrávání. Ke kaolinizaci dochází v celoročně vlhkých tropech. Nejbližší vhodné podmínky na našem území pro tento typ zvětrávání byly v mladších třetihorách. V tropech vlhkých a teplých vznikají zvětraliny lateritického typu (nedochází ke kaolinizaci).

 

BIOLOGICKÉ ZVĚTRÁVÁNÍ

Je závislé na klimatických podmínkách - v krajině musí být podmínky pro život. Na biologickém zvětrávání se nejvíce podílejí rostlinné (bioedafon) a živočišné organismy (zooedafon), dále různé bakterie (nitrogenní, sirné, železité), plísně, lišejníky, houby apod. Pro biologické zvětrávání mají význam huminové kyseliny, jež vznikají při rozkladu organismů. Rozklad organismů zahrnuje procesy tlení, trouchnivění, rašelinění a hnití. Dané procesy jsou nejsilnější v oblastech s teplým vlhkým klimatem, kde je dostatek biomasy.

Poznámka. Někteří živočichové dokáží rozložit horniny (např. datlovci vápence).

V některých horninách (např. pískovce, granitické horniny) vznikají díky odstraňování zvětralin zvláštní typy reliéfu. Např. na okraji pískovcových tabulí vznikají díky odnosu zvětralin pískovcová skalní města. Další horninou, díky které vznikají zvláštní typy reliéfu, je vápenec a jeho vlastnost, že je rozpustný ve vodě.

© Zeměpis.com 2002 - 2024   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.