Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Regionální geografie> Evropa> Fyzická geografie Evropy> Fyzická geografie Britských ostrovů

Tisknou stránku

BRITSKÉ OSTROVY

Britské ostrovy jsou tvořeny dvěma hlavními ostrovy, kterými jsou Velká Británie (216 300 km2) a Irsko (82 500 km2), a mnoha menšími ostrovy a souostrovími - Vnější Hebridy (3 055 km2), Vnitřní Hebridy (4 500 km2), Shetlandy (1 425 km2) a Orkneje (974 km2). Normanské ostrovy jsou již součástí armorického masivu.

Britské ostrovy jsou od evropské pevniny odděleny Lamanšským průlivem, který je ve svém nejužším místě (Doverská úžina) široký jen 31 km. Celé pobřežní oblasti Britských ostrovů mají rozsáhlé šelfy. Oba hlavní ostrovy mají značně protažený tvar.

Názvosloví

Geografická jména Britských ostrovů jsou anglická, z části keltská (keltské jazyky se dodnes používají na periferních oblastech) a obsahují vlivy latiny z dob římské říše.

Typické geografické koncovky jsou

·        z římského období: -chester, -cester, -caster (vojenský tábor, opevněné místo),

·        anglosaské: -ham, -ton, -worth,

·        dánsko-norské: -by, -thwaite.

Typickými geografickými jmény jsou

·        anglická: highlands (vysočiny), lowlands (nížiny), upland (vrchovina, hornatina), chain (horský hřbet), plain (plošina), tableland (tabule), valley, vale, dale (údolí), wood, wold, weald (les), down (hřbet),

·        velšská: afon (řeka), carn, cairn (skála, skalnatý vrchol), llwch [luch], llyn (jezero), pen (pahorek, vrchol),;

·        gaelská: abhainn (řeka), beinn (hora, skalnatý vrchol), loch (jezero, záliv),

·        irská: sliabh (hora), beinn (vrchol), abha (řeka), loch, lough (jezero), magh (rovina).

Geologie

Na stavbě Britských ostrovů se podílejí horniny a struktury od prahor (archaika) až po čtvrtohory.

Nejstarší jsou silně přeměněné horniny (krystalické břidlice), které tvoří pruh při pobřeží severozápadního Skotska a na Vnějších Hebridách. Jsou totiž troskou staré pevniny - platformy Eria, která se rozkládala na místě severního Atlantiku. Při kaledonském vrásnění došlo k nasunutí sedimentů z kaledonské geosynklinály na fundament platformy Eria.

V ordoviku a siluru došlo ke kaledonskému vrásnění, které zasáhlo celou oblast Skotska a vytvořilo rozsáhlé pásemné pohoří od Skandinávie přes Velkou Británii do středního Irska (směr severovýchod - jihozápad). Příčinou vrásnění byl náraz severoamerické (erijské) litosférické desky na desku eurasijskou. Dnešní horstva jsou jen troskou celé soustavy. Stejný směr jako kaledonské horstvo mají hlavní zlomy, přesmyky a poklesy, podél nichž docházelo k obnovení pohybů; oblast moře poklesla dodatečně. Po kaledonském vrásnění, docházelo k poklesům a usazování karbonských sedimentů, ve kterých jsou dnešní sloje uhlí. Kaledonská část Britských ostrovů je budována slaběji metamorfovanými horninami.

Koncem prvohor zasáhlo jih Anglie (Devon, Cornwall), jih Walesu a jih Irska vrásnění variské (hercynské), přičemž tyto partie Britských ostrovů jsou součástí jeho armorické větve. Vrásnění se projevilo kromě tvorby vrás i vznikem plutonů a zlomů.

Variskému a kaledonskému vrásnění se připisuje vznik protáhlého hřbetu Pennin v severní Anglii.

Nížinné části střední, východní a jižní Anglie jsou složeny z druhohorníchtřetihorních sedimentů (pískovce, jílovce, vápence, bílá křída). Vrstvy jsou šikmo ukloněny a vytváří hlavně na jihovýchodě Anglie kuesty.

Alpínské vrásnění se na Britských ostrovech projevilo tektonickým neklidem. Došlo k obnovení pohybů po starších tektonických liniích (systém zlomů severovýchod - jihozápad) a k tvorbě příkopových propadlin, ve kterých jsou dnes jezera nebo zálivy na pobřeží Skotska (např. údolí Glen More s jezerem Loch Ness). V některých oblastech se projevil vulkanismus (Vnitřní Hebridy, Irsko).

Ve čtvrtohorách byly Britské ostrovy několikrát a v různém rozsahu zaledněny. Ledovcové štíty se šírily nejen ze skotských pohoří, ale i ze Skandinávie. Nejrozsáhlejšími zaledněními byla sálské (zaledněno celé Irsko a Velká Británie po linii Bristol - Londýn) a viselské (zaledněny Velká Británie po linii Bristol - Sheffield - Newcastle a severní oblasti Irska). Během zalednění bylo pevninským ledovcem pokryto i Severní moře. Pozůstatkem zalednění jsou fjordy na severozápadě pobřeží Skotska. Při odeznívání zalednění se vytvořila jádra ve Skotsku a Walesu, ze kterých se led roztékal do stran.

Poznámka.

Lamanšský průliv je způsoben pohybem archaického fundamentu, který má poklesovou tendenci již od variského vrásnění. Od konce permu dochází k mořské sedimentaci, která se pak v druhohorách přesunula i na variský podklad. V místech druhohorní sedimentace se dnes nachází kuesty budované slínovci, jílovci a vápenci. Pobřeží Lamanšského průlivu je klifové vápencové se složkami pazourků.

Na začátku holocénu došlo ke zprovoznění Doverské úžiny.

Geomorfologie, orografie

1)     Velká Británie. Ostrov dělíme na část vysočinnou na severu a západě a část nížinnou na jihu a východě.

a)   V y s o č i n y

Z vysočin je nejvyšší Skotská vysočina, která dosahuje jen středohorských výšek. Ta je rozdělena příkopovou propadlinou Glen More s jezerem Loch Ness na Kaledonské hory (Severozápadní vysočinu) a Grampiany.

Kaledonské hory (Severozápadní vysočina) (do 1 200 m) se nachází na severozápad od údolí Glen More. Jde o silně denudovanou trosku kaledonského pohoří, jejíž západní pobřeží je bohatě rozděleno hustou sítí fjordového i riasového typu. Přilehlé ostrovy Vnitřní a Vnější Hebridy jsou v podstatě nad moře čnící vrcholy hor. Pohoří mají poměrně příkré svahy, ale zaoblené (díky ledovcové modelaci) nebo zarovnané vrcholy a zbytky náhorních plošin. Hory jsou prostoupeny hlubokými údolími s jezery (např. Loch Shin, Loch Maree).

Grampiany se nachází jižně, resp. jihovýchodně od údolí Glen More. Podobně jako Kaledonské hory jsou i Grampiany silně denudovanou troskou kaledonského pohoří a mají středohorský ráz s plochými zarovnanými vrcholy a zbytky rozsáhlejších náhorních plošin. Hojná jsou jezera, která jsou velmi hluboká (např. Loch Lomond, Loch Awe). V Grampianech se nachází nejvyšší hora Britských ostrovů Ben Nevis (1 343 m).

Obě dvě pohoří jsou zpestřována bohatými glaciálními (visutá údolí, ledovcové rýhy a ohlazy, drumliny, fjordy) a periglaciálními tvary (kamenité sutě, kamenné polygony).

Dále na jihovýchod se pod Grampiany nachází Středoskotská nížina zvaná též Midland Valley. Je tektonického původu a vystupují v ní nápadné hřbety podmíněné tektonicky nebo odolnějšími horninami.

Na jih od Středoskotské nížiny se nachází Jihoskotská vrchovina s pokračováním ve vrchovině Cheviot (do 820 m) na pomezí Skotska a Anglie. Jihoskotská vysočina se vyznačuje zarovnanými povrchy a hojnými glaciálními tvary, Cheviot i zaoblenými vrcholky a hlubokými údolími.

Na jih od vrchoviny Cheviot je plošně rozlehlý a poledníkovým směrem protáhlý hřbet (antiklinála a hrásť) Penniny (do 900 m), která vznikla kaledonským a variským vrásněním. Západní zlomové svahy jsou příkřejší než východní; směrem k jihu se pohoří snižuje. V Peninnech jsou jednak hojné vápence (krasové jevy) a jednak velké pánve černého uhlí.

Západně od Pennin se nachází Kumbrické hory (lépe známé pod jménem Jezerní distrikt), což je klenba, jejíž vrchol dosahuje téměř 1 000 m (nejvyšší bod Anglie). Kumbrické hory se vyznačují výraznou glaciální modelací (kary), trogy a glaciálními jezery (např. jezero Windermere).

Kambrické pohoří je soubor pohoří a vrchovin zabírajících Wales. Jejich nejvyšší součástí je Snowdonia (1 085 m). Kambrické pohoří se vyznačuje širokými plochými horskými hřbety nad nimiž se zvedají osamělé vrcholy z odolnějších hornin (monadnoky). Kambrické pohoří bylo ještě v poslední době ledové překryto pevninským ledovcem (kary).

K britským vysočinám počítáme i poloostrov Cornwall. Je tvořen stupňovitě uspořádanými denudovanými plošinami, jež spadají k moři skalnatými klify. Nad mírně zvlněný povrch vyčnívají vřesovišti pokryté kupolovité vyvýšeniny, což jsou buďto žulové plutony (Dartmoor)  nebo vyzdvižené devonské a karbonské vápence (Exmoor). Na vrcholech plutonů vznikají z odolnějších žul skupiny skalisek typu tor, jež vznikly dvoufázovým vývojem (nejprve lateritickým zvětráváním během tropického podnebí a poté odnosem zvětraliny -kaolínu během kvartéru)

b)   N í ž i n y

Nížinná Anglie není rovinou, neboť její povrch je rozčleněn v plošiny, kuesty, roviny i pahorkatiny. Příčinou toho je geologická struktura - úložné poměry a rozdílná odolnost sedimentů.

Nížinou je např. krajina Fen District v okolí zálivu The Wash při pobřeží Severního moře, místy se nachází i pod úrovní mořské hladiny.

Mezi východním úpatím Pennin a pobřežím Severního moře je celá řada kuestových stupňů obrácených příkrým svahem k západu a oddělených širokými údolními sníženinami Vales of York and Trent.

Na jih od Pennin se nachází krajina Midlands s nevysokými vyvýšeninami a širokými mělkými údolími. Erozí a denudací byl na ní vytvořen reliéf se systémem kuest.

Na východ od ústí řeky Severn do Bristolského zálivu se vypíná kuesta jurských vápenců Cotswold Hills.

V jižním okolí Londýna vznikla denudací antiklinály Weald dvojitá řada protiklonných pískovcových a křídových kuest s vrcholovou sníženinou Forest Ridge (nebo též Weald) uprostřed; kuestové hřbety nesou jména North DownsSouth Downs.

Jižní pobřeží Velké Británie je tvořeno útesy, je lokálně rozlámáno a zdviženo.

2)     Irsko. Ještě v pleistocénu tvořilo s Velkou Británii jednotný celek, který byl rozdělen poklesem dnešních pánví Irského moře. Povrch Irska je celkově mnohem nižší než povrch Velké Británie, výšky většinou nepřekračují 100 m n. m. Během druhohor a třetihor docházelo na území dnešního Irska k mořské sedimentaci. Rovinný povrch, který je krasový a překrytý morénovými valy a glacifluviálními sedimenty, nalezneme v nitru ostrova, zatímco nevysoká pohoří a vrchoviny, které jsou pokračováním kaledonského systému Velké Británie, zaujímají periferní polohu a spadají skalnatými abrazními sruby k pobřeží. Nejvyššími pohořími Irska jsou žulový masiv Wicklow Mountains (nepřesahuje 930 m) na východním pobřeží a pokračování armorických pohoří Macgillicuddy’s Reeks s vrcholem Carrantuohill (1 040 m) na jihozápadě ostrova. Na pobřeží Severního průlivu se nachází lávová tabule Antrim.

Členité západní pobřeží Irska je riasové a fjordové, zatímco východní je na zlomové linii a je tudíž bez zálivů.

Podnebí

Britské ostrovy mají podnebí s nejvýraznějšími oceánickými vlivy v Evropě. Je to podmíněno vysunutou polohou ostrovů do Atlantského oceánu a převládajícím západním vzdušným prouděním v těchto zeměpisných šírkách. Podnebí se vyznačuje vysokou vlhkostí a oblačností, mírnými zimami a chladnými léty. Charakteristickým rysem jsou celé série putujících cyklón a anticyklón, což způsobuje velkou proměnlivost britského počasí. Klima Britských ostrovů lze tedy klasifikovat jako mírně teplé deštné podnebí mírného pásma, které ve Skotské vysočině přechází v klima drsnější - mírně studené deštné a sněžné podnebí a mírně studené vlhké podnebí se studenou zimou.

Po celý rok převládají nad Britskými ostrovy vzdušné proudy mořského původu, a proto jsou teploty vzduchu ovlivněny teplotou vody v okolních mořích. Průměrná lednová teplota je 2,5 (Skotsko) až 6 °C (jih a jihozápad Velké Británie a Irska). Průměrné červencové teploty jsou podstatně nižší než v téže zeměpisné šírce na evropské pevnině a pohybují mezi 13 (na severu) až 17 °C (na jihu).

Průměrné teploty vzduchu

(ve °C)

Místo

Únor

Červenec

 

 

 

Ben Nevis

– 5

 5

Vnější Hebridy

      4,5

13

Jihozápadní Irsko (o. Valentia)

   8

   15,5

Londýn

   4

   17,5

Vegetační období s průměrnými měsíčními teplotami vyššími jak 6 °C trvá ve Skotské vysočině a Snowdonii 4 měsíce, v ostatních horských oblastech 5 až 6 měsíců, v nížinách 7 až 8 měsíců a na jihozápadním pobřeží Irska, Walesu a Cornwallu 9 až 12 měsíců.

Roční srážkové průměry kolísají v rozpětí od 500 mm (v okolí Londýna) po více než 5 000 mm v horských oblastech Skotska (patří mezi nejdeštivější místa Evropy). Srážky přinášejí vzdušné proudy přicházející od západu a zřetelný rozdíl v rozložení srážek mezi západními a východními částmi ostrovů je zdůrazněn hornatostí západu a existencí srážkového stínu na východě a jihovýchodě. Nejvyšší průměrné roční srážky vykazují Kumbrické hory (6 530 mm) a Ben Nevis (4 088 mm). Všeobecně se průměrné roční srážky v Anglii pohybují kolem 1 000 mm a v horách Skotska kolem 2 500 mm (v závětří hor pouze 600 až 700 mm za rok).

Rozložení srážek je během roku je rovnoměrné, na západě mírně převládají srážky na rozhraní podzimu a zimy, na východě je mírná převaha srážek letních. Se sněhovými srážkami se lze převážně setkat pouze ve Skotské vysočině a ve Walesu. Pro Britské ostrovy je charakteristický nízký výpar, k čemuž přispívá vlhkost oceánského vzduchu, četné mlhy a velká oblačnost.

S průchodem cyklón přes Britské ostrovy jsou často spojeny větrné bouře, zejména Skotsko a Severní Irsko patří mezi oblasti s nejsilnějšími větry v Evropě.

Vodstvo

Díky značnému nadbytku vláhy ve vláhové bilanci jsou Britské ostrovy bohaté říční sítí a řeky mají celoročně dostatek vody. Značná roztříštěnost horského reliéfu však neumožnila vývoj větších vodních systémů; řeky jsou krátké a s výjimkou horských oblastí mají malý spád.

Hlavní rysy říční sítě byly založeny již v předčtvrtohorní době, ale pleistocénní ledovce a jejich sedimenty změnily průběhy dolních toků řek. V rovinách tyto změny podmínily nedokonalé odvodňování a zamokřování území (bažiny, rašeliniště, vřesoviště).

Anglické řeky ústí většinou do estuárií (největší je nálevka Humber). Největšími řekami jsou Temže (239 km), která pramení v kuestě Cotswold Hills a pod Londýnem ústí nálevkou do Severního moře, Severn (206 km), který pramení v Kambrickém pohoří a ústí do Bristolského zálivu, a Wye (225 km), která pramení v Kambrickém pohoří a ústí do severnské nálevky.

Největší irskou řekou je Shannon (386 km), která má taktéž nálevkovité ústí.

Říční režim Britských ostrovů je oceánský dešťový. Řeky napájené především dešťovými srážkami mají největší vodnost v zimě s maximálními stavy v lednu nebo únoru; nízké vodní stavy jsou v letních měsících.

Britské ostrovy jsou bohaté jezery, kterých je relativně mnoho, ale jsou malá. Největší jezera leží v Irsku (Lough Neagh, Lough Derg, Lough Corrib, Lough Ree, Lower Lough Erne) a jsou glaciálního, resp. glaciálního i tektonického původu zároveň. Na ostrově Velká Británie je nejvíce jezer v soutěskách Skotské vysočiny a jde o jezera v tektonických pánvích přemodelovaných ledovci (např. Loch Lomond, Loch Ness, Loch Maree, Loch Awe); další velká skupina ledovcových jezer je v Kumbrických horách (jezero Windermere).

Rostlinstvo

Rostlinstvo Britských ostrovů patří do pásma opadavých listnatých lesů, avšak v současnosti zaujímají lesy na ostrově Velká Británie jen 7 % její rozlohy a v Irsku jen 2,5 %. Odlesnění je výsledkem hospodaření člověka v historické době (chov ovcí a skotu, velká potřeba dřeva při těžbě uhlí, stavbě lodí a rozvoji průmyslu).

V nížinné Anglii se zachovaly lesní porosty pouze na strmých svazích kuest. Odlesnění ve vlhkém a chladném podnebí vedlo k rozšíření močálů a rašelinišť a vzniku vřesovišť. Ve Skotsku je vlhkomilnými rostlinami (vřes, borůvka, jalovec) pokryto 70 %, ve Walesu a Irsku 33 % plochy území.

Na plochém mořském pobřeží se rozkládají marše, půdně-vegetační útvar v dosahu mořského přílivu, kde se daří jen slanomilným rostlinám.

Plošně rozšířeným prvkem v krajině Britských ostrovů jsou stále zelené louky, a to díky dostatku vláhy a tepla v zimě.

V lesích, kterých je nejvíce na jihovýchodě Anglie, jsou nejvíce rozšířeny dub a buk (do 150 až 300 m n. m.), nad nimi jsou lesy z borovice a břízy. Na jihu rostou v podrostu lesů vždyzelené druhy křovin (cesmína). Ve Skotsku jsou lesy borové a březové. Přes příznivé teplotní poměry je díky velkému nadbytku vláhy horní hranice lesa již v 600 až 700 m n. m.

Živočišstvo

Fauna Britských ostrovů je chudší než fauna na zbytku evropského kontinentu (na ostrovech jen 40 druhů savců oproti 90 druhům na kontinentu).  Nejchudší je fauna Irska (nežijí zde např. veverky, zajíci, krtci). Na ostrovech se nedochovala divoká lesní zvěř; medvědi, vlci a lišky byli již dávno vyhubeni, jeleni se chovají jen v oborách. Hojní jsou divocí králíci a zajíc polní. Velké množství nezamrzajících jezer, bažin a řek vytváří příznivé podmínky pro četné druhy vodního ptactva (husy, kachny) a ryb. Těžko přístupné abrazní sruby jsou taktéž hnízdištěm velkého množství ptáků (alkouni, papuchalk, kormorán, rackové).

Životní prostřední

Problémem je znečištění Severního moře kvůli těžbě ropy a zemního plynu z šelfu a intenzivní námořní dopravě.

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.