Zemepis.com> Regionální geografie> Amerika> Fyzická geografie Ameriky> Fyzická geografie Velkých rovin

VELKÉ ROVINY

Leží na severoamerické platformě a představují úzké a dlouhé pásmo, které se bez přerušení táhne přes celý středozápad kontinentu v délce několika tisíc kilometrů od Beaufortova moře po jižní Texas. Velké roviny bývají často zvány jako Velké prérie.

Velké roviny jsou s výjimkou severu, kde stromy rostou, doménou trav a stromy se objevují jen ojediněle ve vlhčích údolních nivách. Právě v travnaté části Velkých rovin leží severoamerické prérie. Jimi směřují hluboká a polovyschlá koryta řek od západu k východu, tj. od bariéry Skalnatých hor do nížin a rovin v centru kontinentu.

Velké roviny jsou na západě v délce přes 3 500 km lemovány okrajovými hřbety Skalnatých hor. Na severu sousedí Velké roviny se strukturními rovinami kanadského štítu, kde je přechod geomorfologicky neznatelný, neboť všechny případné nerovnosti pokrývají vrstvy glaciálních sedimentů. Na jihu je rozhraní zvýrazněno tektonickými stupni (escarpmenty), které jsou hranicí mezi prvohorními sedimenty Vnitřních rovin a mladšími vrstvami Velkých rovin. Zcela na jihu sousedí Velké roviny s pobřežními nížinami, od nichž jsou odděleny zlomovým svahem zvaným Balcones Escarpment.

Velké roviny rozdělujeme na severní a jižní, přičemž hranicí jsou čelní morény pevninského ledovce:

• v severních rovinách jsou dominantním znakem tundry až lesostepi a morénové valy táhnoucí se rovinami stovky kilometrů. 
• Úplne nejsevernější oblasti mají řadu osobitostí - jsou např. poměrně úzké, díky nadmořské výšce u pobřeží mají nížinný charakter, částečně leží na flexuře kanadského štítu (místy vystupuje na povrch) a je zde rozšířena trvale zmrzlá půda.
• pro jižní roviny jsou charakteristické hluboké erozní rozčlenění plošin, spraše, glacifluviální sedimenty, místy ještě travnaté prérie a písečné duny.

Z hlediska geologického vývoje je hlavní rozdíl mezi Velkými a Vnitřními rovinami v tom, že sedimentární obal Vnitřních rovin končí prvohorami, zatímco na Velkých rovinách pokračují ještě vrstvy druhohorní (usazeniny křídových moří) a třetihorní (sedimenty z denudovaných Skalnatých hor). Pleistocénní sedimenty se vyskytují v oblasti zalednění, zatímco na jihu leží spraše, deltové nánosy, písečné duny a glacifluviální sedimenty.

Základním povrchovým tvarem jsou roviny; nadmořská výška rovin se na východě pohybuje kolem 450 m a na západě stoupá až na 1 800 m. K velkým tvarům patří údolí řek (hluboká až 300 m a široká 15 km), tektonické stupně (escarpmenty), badlandy, hluboce rozčleněné pánve, tektonické klenby a vulkanická tělesa (vypreparované sopouchy, lakolity, žíly, lávové příkrovy).

Geomorfologický vývoj Velkých rovin začal koncem křídy, kdy se dno geosynklinály zdvihlo nad mořskou hladinu a v průběhu vyvrásňování Skalnatých hor bylo stále více vyzdvihováno nad roviny v centru kontinentu. V bezprostřední blízkosti Skalnatých hor vznikaly zlomy. V průběhu třetihor se uskutečnilo několik erozních cyklů a splaveniny ze Skalnatých hor se vrstvily na rozlehlých rovinách podhůří a zvyšovaly jeho nadmořskou výšku. Tento proces byl narušen pleistocénním zaledněním. Na severu jsou morénové nánosy mocné až 60 m a na úpatí Skalnatých hor došlo ke spojení horských ledovců s ledovcem pevninským. Kromě morén jsou severní roviny pokryty sandry, sedimenty vyschlých glaciálních jezer a drobnými glaciálními jezery.

Severní roviny

Leží v oblasti pleistocénního zalednění, tedy zhruba na sever od řeky Missouri v subarktickém a mírném klimatickém pásu, v lesostepní, lesní a lesotundrové zóně. Roviny směrem od východu k západu nabývají stále více charakter plošin - stoupají totiž od pobřežních nížin až do 1 200 m na úpatí Skalnatých hor. Povrchové tvary nejsou příliš nápadné, neboť prekambrický fundament se noří prudce do hloubky pod mocné vrstvy sedimentů v podhůří Kordiller. I přesto se však v reliéfu projevuje určité zvlnění ve formě mělkých pánví a nevysokých hřbetů.

Severní roviny jsou odvodňovány především řekou Mackenzie tekoucí do Beaufortova moře a řekou Nelson tekoucí do Hudsonova zálivu. Severní roviny se dělí na dvě části, jižnější část je označována jako kanadské prérie a severnější jako kanadský severozápad.

Kanadské prérie nesou jméno tří provincií na nichž leží:

• prérie Manitoby jsou prvním a nejnižším stupněm a rozkládají se na dně glaciálního jezera Agassiz, které už z valné části vyschlo,
• prérie Saskatchewanu jsou prostředním výškovým stupněm a vyznačují se bohatým glaciálním reliéfem (deprese po mrtvém ledu, eskery, drumliny, vyschlá glaciální jezera, praúdolí),
• prérie Alberty jsou nejvyšší a nejzápadnější úrovní kanadských prérií; jsou ohraničeny morénovými valy kontinentálního i horského ledovce; hojná jsou glaciální praúdolí směřující k jihu.

Prérie Saskatchewanu a Alberty leží na synklinálním prohybu, v němž jsou ložiska ropy a zemního plynu.

Kanadský severozápad je výškově mnohem nižší než prérie. Leží v oblasti trvale zmrzlé půdy, v mírném subarktickém až arktickém pásu. Na jihu ještě roste bažinatý boreální les, na severu je lesotundra přecházející směrem k pobřeží v tundru. Základními tvary reliéfu jsou nížinné pánve ohraničené nízkými hřbety, dále jsou zde i roviny a nevysoké plošiny.

Jižní roviny

Svým rozsahem jsou mnohem větší než roviny Severní. Táhnou se zhruba na jih od řeky Missouri a sahají až do jižního Texasu. Šírka Jižních rovin se v průměru pohybuje mezi 1 000 až 1 500 km. Až na pár výjimek leží vně hranice pevninského zalednění.

Vyznačují se semiaridními travnatými prériemi s letním vysušujícím žárem. Slabý vegetační pokryv špatne chrání půdy před erozí a deflací a letní větry vyvolávají prachové bouře.

Na Jižních rovinách lze rozlišit řadu velkých samostatných plošin a rovněž několik kleneb. K velkým geomorfologickým celkům patří např. plošina Missouri a Koloradská piedmontní plošina.

Plošina Missouri

Rozkládá se na jih od kanadských prérií na území států Montana, obou Dakot a zasahuje i do Nebrasky. Sever a severovýchod plošiny má ještě glaciální reliéf (např. náporové morény), zatímco zbytek má povrch pokrytý fluviálními třetihorními sedimenty. Rovina plošiny je oživena

• badlandy, což jsou území rozbrázděná erozními stržemi. Vznikají na nezpevněných fluvioglaciálních, glaciálních, fluviolimnických a pyroklastických sedimentech, neboť ty rychle podléhají hloubkové a boční erozní činnosti. Nejčastěji se badlandy vyskytují v pánvích a hlubokých údolích řek. Klasické badlandy se táhnou po pravém břehu řeky Missouri (Jižní Dakota, Nebraska) a mají charakter labyrintu hřbetů, roklí, svislých stěn, stolových hor a slepých údolí. Výškové rozpětí erozních zářezů v badlandu může činit několik desítek až 300 metrů.
• výchozy podložních hornin, které mají charakter kleneb nebo protáhlých hřbetů vzniklých antiklinálním prohybem. Tyto útvary vznikly tektonickými tlaky při vrásnění Skalnatých hor.

Koloradská piedmontní plošina

Leží na úpatí Skalnatých hor a vznikla na velké tektonické depresi (denverské pánvi), která je zcela vyplněna sedimenty ze sousedních hor. Ve třetihorách byly okraje pánve postiženy zlomy, podél nichž vystupovalo magma. Dnes tedy při úpatí Skalnatých hor se nachází vypreparované lakolity a žíly a zbytky lávových příkrovů. Koloradská piedmontní plošina trpí vysušujícími, horkými větry a prachovými bouřemi.