Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Regionální geografie> Evropa> Fyzická geografie Evropy> Geologický a geomorfologický vývoj Evropy

Tisknou stránku

GEOLOGICKO-GEOMORFOLOGICKÝ VÝVOJ EVROPY

Východoevropská platforma

Je budována prekambrickými žulami a krystalickými břidlicemi starými 2,7 až 3 miliardy roků a nachází se mezi Uralem a kaledonskou, variskou (hercynskou) a alpínskou částí Evropy.

Horotvorný vývoj Východoevropské platformy, který byl doprovázený několikerým vrásněním, byl dokončen asi před 1,7 miliardami let a stal se z ní pevný kratogén. Jeho okrajové části se v dalším vývoji na mnoha místech ponořily a byly překryty mocnými sedimenty nebo byly zvrásněny do mladších struktur. Východoevropská platforma tvoří největší část Skandinávského poloostrova a podklad Baltského moře a celé Východoevropské roviny. Staré krystalické horniny vystupují na povrch pouze ve dvou oblastech, a to baltském štítu, který je základem (jádrem) Evropy a obsahuje nejstarší evropské horniny, a ukrajinském (podolském) štítu.

Platforma Eria

Její zbytky vystupují na malé rozloze při severozápadním pobřeží Skotska a na Hebridách, jinak je ponořena pod vodami oceánu a rozbita riftem Středoatlantského podmořského hřbetu. Eria je v podstatě pozůstatkem z doby, kdy Evropa a Severní Amerika byly spojeny v pevnině Laurasie.

Kaledonidy

Kaledonská Evropa vznikla vyvrásněním v kambriu až devonu a získala podobu anteklýz a syneklýz. Jejich trosky (denudace) vystupují pouze na Britských ostrovech, Skandách a Špicberkách, přičemž v horských částech byly porušeny pohyby podél mladých i obnovených starých hlubokých zlomů jejich podkladu. Tomu odpovídají současné zlomové svahy Skand a četné prolomy a hrástě na Britských ostrovech.

Mezi kaledonidy patří i americké Appalačské pohoří.

Variscidy (hercynidy)

Variská (hercynská) Evropa vznikla v karbonu až permu. Vytvořený široký pás zvrásněných hor byl již v permu zarovnán a později místy překryt mladšími kontinentálními a mořskými sedimenty. V reliéfu variské (hercynské) Evropy se silně projevuje zlomová tektonika. Výstupy hercynského zvrásněného fundamentu jsou rozptýleny, mají rozdílný rozsah a jen místy jsou seskupeny. Vynikají reliéfem hornatin a vrchovin a mají ráz masívů; pokleslé části byly zaplněny mocnými vrstvami sedimentů, jimž odpovídá reliéf stupňovitých rovin.

Variská (hercynská) Evropa byla postižena i třetihorní tektonikou související s alpínskou orogenezí.

Variskou (hercynskou) Evropu tvoří systém horstev od španelské Mesety po francouzský Centrální masiv, kde dochází k větvení. Západní větev (tzv. armorická) odtud pokračuje do Bretaně a na jih Britských ostrovů, zatímco východní větev (tzv. variská) pokračuje přes zbytek Francie, Německo a Český masiv do Polska.

Variského (hercynského) původu je i Ural.

Alpidy

Alpínská Evropa vznikla v mladších druhohorách a starších třetihorách v důsledku dlouhotrvajícího srážení Eurasie s Afrikou. Zvrásnění geosynklinály se uskutečnilo v pobřežním pásu mezi variskou (hercynskou) platformou a oceánem Tethys, jehož zbytkem je současné Středozemní moře. V průběhu alpínské orogeneze vznikl systém mohutných horských řetězů táhnoucí se od jihošpanělské Betické kordillery, přes Pyreneje, Apeniny, Alpy, Karpaty, dinárskou soustavu a Balkán na Krym, kde má pak návaznost na Kavkaz. Vertikální i horizontální pohyby ker alpínského orogénu nejsou ukončeny dodnes.

S nejmladšími pohyby ker byly spojeny i poklesy některých centrálních variských masivů obklopených alpínskými zvrásněnými pásy a na jejich místě vznikly deprese zaplněné vodami moře nebo nízké akumulační roviny. Jiné variské masivy byly naopak silně vyzdviženy.

Tektonické děje v alpínském orogénu se projevily nejenom v sousední variské (hercynské) platformě, ale i v kaledonidech a baltském štítu. Systémy mladých a zmlazených starých zlomů rozdělily ony struktury v bloky, jejichž vertikální pohyby vytvořily dnešní vzhled orografických celků. Alpínská orogeneze byla doprovázena vulkanismem v Irsku, Skotku, Centrálním masivu a Českém masivu.

Třetihorního a čtvrtohorního původu jsou vulkanické oblasti. Hlavní evropskou vulkanickou oblastí je Island, sopky bychom však nalezli i v alpínské oblasti.

PLEISTOCÉNNÍ ZALEDNĚNÍ

V ledových epochách byla velká část Evropy pokryta masou ledu o mocnosti až 2 500 m a ve vysokých horách horskými ledovci. Zalednění se skládalo ze 4 fází, během nichž lze vyčlenit glaciály (chladnější období), interglaciály (teplejší období) a pluviály (vlhké období ve středomořské oblasti odpovídající glaciálům v severních oblastech).

Centra ledovcových štítu se rozkládala na Skandinávském poloostrově, ve Skotsku a na Polárním Urale. V době největšího rozšíření vedla hranice zalednění po linii ústí Temže - ústí Rýna - severní okraje variských (hercynských) vyvýšenin a hor - severní okraj karpatského oblouku - Polesí - Povolžská vyvýšenina - tok dnešní Kamy.

S kontinentálním zaledněním je spjata glaciizostáze vyznačující se tím, že obrovská masa ledu dlouhodobě tlačící na část zemského povrchu ji zabořuje ji do astenosféry a po odtání ledovcové masy dochází k tendencím návratu zemské kůry do původní polohy (tj. výzdvihu, a to až o 250 m).

Horské zalednění bylo nejrozsáhlejší v Alpách, kde byla všechna údolí zaplněna ledovci, které sahaly až na předpolí hor. Vrcholové části byly zaledněny plošně, neboť sněžná čára ležela o 1 200 m níže než nyní.

Lokální horské ledovce se vytvořily i v pohořích ležících mnohem jižněji (např. v Betické kordilleře i v peloponéských horách).

Akumulační a erozní tvary se nejlépe dochovaly z doby maximálního a posledního zalednění (čelní morény, sandry, trogy, kary) a z období posledního ústupu ledovce (morénové valy, eskery, drumliny).

Na předpolí ledovců a pod hranicí sněžné čáry v horách probíhalo mechanické zvětrávání hornin prostřednictvím půdního ledu a pohyby zvětralin soliflukcí po permafrostu. Vrcholy a svahy hor byly pokryty hrubšími zvětralinami, sutěmi a balvanovými moři.

Z morén a vrcholů vyvýšenin periglaciálního pásu byly vyvívány prachové částice, které se ukládaly jako spraše na rozlehlých plochách na jih od zalednění a v mezihorských kotlinách.

K ústupu ledovce ze Skandinávie došlo teprve před 6 až 7 tisíci lety, proto jsou krajinné celky této nejstarší části Evropy v podstatě nejmladší.

Závěr: Hlavní události geologické historie Evropy

Období

Události

 

 

Prekambrium

Staré orogeneze doprovázené granitovými intruzemi, vznik baltského štítu

Paleozoikum

Kaledonské a variské (hercynské) vrásnění

Mezozoikum

Tektonický klid, denudace, sedimentace, lokální transgrese moře

Terciér

Pokračování rozpadu Laurasie, alpínská orogeneze, lokální denudace, pokles mořského dna (např. Tyrhénské moře), výzdvih pohoří podél zlomů (např. pohoří Balkánského poloostrova, Český masiv, Skandy), vulkanismus (Auvergne, Eifel), grabeny (prolomy) v důsledku tektonického oživení

Kvartér

Zalednění

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.