Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Regionální geografie> Evropa> Geografická poloha Evropy

Tisknou stránku

GEOGRAFICKÁ POLOHA EVROPY

Původ názvu Evropa se pravděpodobně odvíjí ze semitského “ereb” - “země, kde zapadá Slunce”. Protikladem tomuto výrazu je “asu” - “země východu” (tj. Asie).

Evropa tvoří s Asií jednotný kontinent Eurasii, avšak vzhledem ke stavbě, specifickým přírodním poměrům a historickému a kulturnímu vývoji je považována za samostatný světadíl. Rozloha Evropy je 10,5 mil. km2 (tj. 7 % světové souše) a je druhým nejmenším světadílem (po Austrálii).

Hranice

Geografická hranice Evropy je jednak přirozená mořská a jednak na východě čistě konvenční. Východní hranice mezi Evropou a Asií vede od Bajdarackého zálivu po východním úpatí uralské soustavy a dále po toku řeky Uralu (preferuje se) nebo Emby ke Kaspickému moři. Dále vede po jeho severním pobřeží a po toku řek Kumy a Manyče mezi Kaspickým a Černým mořem. Od Rostova na Donu vede středem Azovského moře, Kerčským průlivem prochází do Černého moře. Dále probíhá úžinami Bospor, Marmarským mořem a Dardanelami do Egejského moře.

Nejsevernější částí světadílu jsou Špicberky (78° s. š.) a země Františka Josefa (81° s. š.), nejjižnější ostrovy Gaudos a Kypr (35° s. š.) a nejzápadnější Azory (29° z. d.).

Okrajovými body pevniny (nikoli světadílu) jsou na severu mys Nordkinn v Norsku (71° 08' s. š.), na jihu mys Marroqui ve Španelsku (35° 58' s. š.), na západě mys Roca v Portugalsku (9° 29' z. d.) a na východě ústí řeky Bajdaraty do Karského moře (68° 41' v. d.).  

Geologická hranice Evropy vzhledem ke kontinentálnímu typu kůry leží na vnějším okraji šelfu. Na severu se šelf vynořuje archipelagem Špicberku a země Františka Josefa. Při západním okraji Skandinávského poloostrova je šelf úzký a z něj se zdvihají Lofoty a Vesterály, za nimiž je hluboká pánev Norského moře. Rozsáhlý šelf tvoří Severní moře, přičemž ten pokračuje na západ od Velké Británie, kde se z něj vynořují Irsko, Hebridy, Orkneje a Shetlandy, do Atlantského oceánu. Dále na severozápad od okraje šelfu Severního moře se rozkládá Islandsko-faerský práh, s Faerskými ostrovy. V riftové zóně Severoatlantského podmořského prahu se rozkládá Island. Biskajský záliv má širší šelf jen ve své severní části při pobřeží Bretaně a Vendée. Pyrenejský poloostrov je lemován na severu i západě jen velmi úzkým šelfem, který příkrým pevninským svahem přechází do hlubokomořské pánve. Ve Středozemním moři je šelf převážně úzký, rozlohou v něm převládají hlubokomořské pánve; rozlehlejší je jen v Egejském moři.

Povrch

Povrch Evropy se vyznačuje velkou plošnou rozdrobeností (horizontální členitostí); ostrovy a poloostrovy tvoří cca jednu třetinu souše. Co se týče vertikální členitosti, průměrná nadmořská výška Evropy je cca 290 m (díky výraznému nepoměru velehor a východoevropských tabulí) a jedná se o nejnižší kontinent.

61 % povrchu Evropy tvoří akumulační a erozní roviny a náhorní plošiny v sedimentárních horninách, 25 % vrásné systémy (stará i nová horská pásma), 13 % krystalinika štítu a 1 % vulkanické oblasti.

Nejvyššími vrcholy Evropy jsou Mont Blanc (Monte Bianco, 4 807 m) a Monte Rosa (Pic Dufour, 4 634 m). Nejvyšší činnou sopkou je na pevnině Vesuv (Vesuvio, 1 277 m) a na ostrovech Etna (Mongibello, varianty od 3 263 po 3 340 m). Nejnižšími polohami jsou vysychající dno Kaspického moře
(– 26 m) a poldry v jižním Holandsku (– 5 m).

Vodstvo a moře

Nejdelšími evropskými řekami jsou Volha (3 690 km) a Dunaj (2 860 km). Největšími jezery jsou Ladožské (18 130 km2), Oněžské (9 750 km2) a Vänern (5 440 km2).

Okrajová moře na kontinentální kůře jsou většinou mělká. Můžeme je rozdělit na vnitrozemská (např. Středozemní, Černé, Baltské, Bílé) a šelfová (Barentsovo, Severní, Irské). V minulosti bylo Baltské moře jezerem a Kaspické moře skutečným mořem.

Pobřeží kontinentální části Evropy je vůbec nejčlenitější ze všech světadílů, dosahuje délky 37 000 km. Největšími poloostrovy jsou Skandinávský (774 000 km2), Pyrenejský (581 000 km2), Balkánský (497 000 km2) a Apeninský (155 000 km2). Největšími ostrovy jsou Velká Británie (216 000 km2, spolu s Irskem a dalšími ostrovy vytváří největší souostroví Evropy) a Island (103 000 km2).

Typické oceánské břehy (jejich vymezení závisí např. na charakteru klimatu - silné větry, chod srážek a teplot) má Španelsko, Portugalsko, Velká Británie a Skandinávský poloostrov.

V Evropě nalezneme následující typy pobřeží - fjordové (Norsko, Skotsko), skjärové se zaoblenými skalkami v důsledku ledovcového pohybu (východ Švédska a jih Finska), boddové s mělkými zátokami nepravidelných rozměrů (jižní pobřeží Baltského moře), estuáriové (nálevkovité pobřeží s rozšířením do moře), riasové se zatopenými říčními dolinami při poklesu pevniny (Galície, Bretaň, západní Korsika), wattové (ploché, akumulační pobřeží, např. Nizozemsko, Německo, části Anglie, Dánsko), klifové (útesové, např. Cornwall, Rujana), kanálové (Dalmácie).

Klima

Plošně nejrozlehlejší a nejucelenější část Evropy se nachází v mírných šířkách, úzký pás při severním pobřeží Skandinávského poloostrova, ostrovy Severního ledového oceánu a Island v arktických a subarktických šířkách a značně členitá jižní část v subtropických šířkách.

Velká členitost západního a jižního pobřeží, pronikání vnitřních moří hluboko do pevniny a uspořádání horských pásem jsou značně výhodné, neboť nezabraňují mořskému vzduchu přinášejícímu vláhu postupovat do nitra kontinentu. Vliv Atlantského oceánu, který je v tomto ohledu nejpronikavější, se však směrem na východ zeslabuje. Vliv suchého afrického kontinentu se silně oslabuje Středozemním mořem i směrem horských pásem jižní části Evropy, a vliv Severního ledového oceánu severními moři včetně severní části Atlantského oceánu, kam pronikají teplé vody z nižších zeměpisných šířek.

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.