Zemepis.com> Regionální geografie> Amerika> Fyzická geografie Ameriky> Klimatické poměry Severní Ameriky

KLIMATICKÉ POMĚRY SEVERNÍ AMERIKY

Klima Severní Ameriky je závislé na několika základních faktorech, platných pro celou Zemi:

1)     úbytek tepla od rovníku k pólům, což se projevuje tzv. klimatickými pásy, přičemž severoamerický kontinent leží v pěti z nich - arktickém, subarktickém, mírném, subtropickém a tropickém; do tropického pásu zasahuje jen nepatrně, převážná část území leží v pásu mírném a přilehlých dvou pásech,

2)     převaha západního proudění v mírných šírkách a jihovýchodního proudění v subtropech, avšak západní proudění (přinášející vláhu z Tichého oceánu) je značně omezené, neboť horská hradba Kordiller na západním pobřeží brání postupu oceánského vzduchu do nitra kontinentu,

3)     existence tzv. aktivních center atmosféry:

·        v zimě je klima Severní Ameriky ovlivněno mohutnými anticyklonami nad Grónskem a severní Kanadou, naopak celé severozápadní pobřeží je pod vlivem rozsáhlé aleutské cyklony, jejíž oteplující vliv sahá až do amerického státu Washington. Jih území ovlivňují tři nevýrazné anticyklony, z nichž dvě jsou nad oceány (azorská/severoatlantská a havajská/severopacifická) a jedna nad Kordillerami (severoamerická).

·        v létě obě anticyklony nad oceány (azorská a havajská) zmohutní a zejména od Atlantského oceánu postupují masy tropického vzduchu až do Kanady, zatímco k západnímu pobřeží postupuje od Tichého oceánu chladnější vzduch pocházející z mírných šírek. Původní severoamerická kontinentální oblast vysokého tlaku vzduchu se mění v rozsáhlou oblast nízkého tlaku vzduchu a horký subtropický kontinentální vzduch tak leží nad mexickými a americkými pouštěmi a ovlivňuje celý středozápad kontinentu. Grónská anticyklona na severu je značně oslabena, aleutská cyklona a kanadská anticyklona mizí.

4)     ovlivnění klimatických faktorů výškovými rozdíly reliéfu.

KLIMATICKÉ PÁSY

Severoamerické klimatické pásy mají rovnoběžkový charakter pouze na severu a zhruba od subarktické zóny je průběh pásů na západě poledníkový a na východě téměř rovnoběžkový.

Arktický pás

Arktické klima je charakterizováno velice nízkými srážkami (kolem 300 mm za rok) a celoročními průměrnými teplotami pod bodem mrazu. Arktické klima Severní Ameriky je ovlivněno kromě blízkosti severního pólu i stálou anticyklonou nad Grónskem, která je v zimě doplněna anticyklonou kanadskou. Anticyklonální proudění mrazivého a suchého vzduchu zasahuje nejen oblast arktického pásu, ale proniká ještě hluboko na jih. Zimy jsou velice mrazivé a dlouhé (trvají až 7 měsíců a průměrné teploty se drží pod – 20 °C). Bez mrazů bývají pouze dva (výjimečně čtyři měsíce) do roka. Relativně vyšší teploty si udržuje severozápad, kde působí aleutská cyklona spolu s vlhčím, teplotně méně extrémním vzduchem.

Arktický typ klimatu můžeme podle množství sněhových srážek rozdělit na dvě pásma, a to

·        pásmo ledovcové, v němž se předpokládá alespoň občasné sněžení, které přichází nejčastěji na hornaté ostrovy severovýchodu a na návětrné svahy kontinentálních horstev přesahujících svou výškou sněžnou čáru; sníh zde netaje, ale zůstává ležet a postupně se mění v ledovce, které zvolna klesají do nížin. Do tohoto pásma patří hornaté zaledněné ostrovy Baffinův, Ellesmerův, Devon a několik dalších. Největší ledovec však leží na území Grónska (celoroční průměrná teplota je zde – 35 °C), přičemž ten je celoročním centrem chladu západní polokoule.

·        pásmo arktických pustin, které se nachází všude tam, kde není zemský povrch chráněný ledovou či sněhovou pokrývkou a vznikají kamenité pustiny s trvale zmrzlou půdou. V létě, kdy teplota kolísá kolem 0 °C, dochází ke střídavému rozmrzání a zamrzání tenké povrchové vrstvy půdy, na níž vznikají různé formy mrazového zvětrávání. K pásmu arktických pustin patří část nížinných ostrovů v Kanadském arktickém souostroví a severní okraje pevniny (hlavně oblast Keewatin).

Subarktický pás

Má jen jedno pásmo, a to pásmo tundrové. To leží na jih od izotermy s průměrnou letní teplotou 0 °C a sahá až k izotermě, kde červencový průměr dosahuje 10 °C. Trvale zmrzlá půda v létě taje do hloubky několika decimetrů a mohou v ní již růst otužilé a nenáročné rostliny. Roční průměr srážek je nízký (kolem 300 mm), ale díky minimálnímu výparu a nepropustnému (zmrzlému) podloží je v půdě vláhy nadbytek. V některých oblastech jsou srážky hojnější a přicházejí hlavně ve formě sněhu; první sníh přichází už v září a poslední v květnu. Patří sem severní pobřeží Labradoru a břehy Hudsonova zálivu.

Humidní mírně studený pás

V Severní Americe zaujímá rozlehlé území, které je vymezeno severní hranicí s průměrnou letní teplotou 10 °C. Nad celým klimatickým pásem dominuje polární vzduch mírných šírek, který bývá v létě vytlačován k severu a v zimě postupuje k jihu. Na území Kanady a Spojených států vytváří tento pás tři pásma lišící se srážkami a sezónními teplotami:

·        pásmo boreální, které zaujímá nejsevernější část mírného pásu a jeho jižní hranice sahá do oblastí, kde zimní průměr dosahuje – 3 °C. Příznačné jsou dlouhé, mrazivé zimy většinou s jasnou oblohou a sněhová pokrývka (ač sněžení nebývá časté), která leží na zemi několik měsíců; je to typické podnebí jehličnatých lesů, zaujímá jižní část Aljašky a táhne se přes celou severní část kontinentální Kanady až na jih Labradoru. Zima začíná v říjnu a končí v květnu, nejchladnější období trvá od ledna do poloviny března s průměrnou teplotou – 20 °C. Území je pod přímým vlivem arktické anticyklony a všechny vodní plochy do hloubky zamrzají, takže oteplující úcinky vnitřních moří nejen zanikají, ale ledové plochy ještě zvyšují tepelné vyzařování. Léto začíná po krátkém jaru prudkou změnou počasí, kdy je chladný arktický vzduch rychle vytlačován oceánským prouděním postupujícím od Mexického zálivu na sever. Léto je krátké a chladné, průměrné červencové teploty jsou kolem 15 °C, ale mívá jeden až dva výkyvy, kdy teploty stoupají až na 27 °C. I za letních nocí se však může vyskytnout přízemní mrazík. Malá výhřevnost letního slunce je kompenzována jeho dlouhým svitem (letní dny trvají 18 až 22 hodin). V tomto klimatickém pásmu existují největší místní výkyvy teplot (roční amplituda dosahuje až 90 °C). Srážky v celoročním úhrnu nebývají příliš vysoké, pohybují se od 370 do 500 mm a přicházejí jak v zimě, tak i v létě.

·        pásmo kontinentální s chladným létem, které leží na jih od pásma boreálního, ale zasahuje pouze východní polovinu kontinentu (v sousedství Kordiller mizí). Táhne se od atlantského pobřeží (na jih od zálivu svatého Vavřince) k Velkým jezerům a dál na severozápad. Je to vegetační zóna smíšeného lesa, která na západě přechází v lesostep. Zimy jsou dlouhé a chladné, lednový průměr se pohybuje okolo – 7 °C, časté vpády vlhkého oceánského vzduchu vyvolávají hojné sněžení. Léto začíná po rychlém jaru; červencový průměr se pohybuje kolem 20 °C, denní teploty však mohou být mnohem vyšší. Typické jsou velké teplotní výkyvy, i když ne takové jako v boreálním pásmu (roční amplituda teplot se v průměru pohybuje kolem 40 °C). Roční úhrn srážek se pohybuje od 380 mm uvnitř kontinentu do 870 mm na pobřeží. Srážky přicházejí v létě a na jaře; nejsušším obdobím je zima, kdy vydatné sněžení přichází jen nárazově při přesouvání oceánského vzduchu nad kontinent.

·        pásmo kontinentální s horkým létem, které leží taktéž ve východní polovině kontinentu (ve Vnitřních rovinách a středoatlantských státech). Zima probíhá bez velkých teplotních výkyvů, a to zejména na atlantském pobřeží a v okolí Velkých jezer; průměrná lednová teplota se pohybuje mezi 0 až 5 °C. Během jara proniká nad tuto oblast teplý oceánský vzduch, který zde pak dominuje celé léto, přičemž v některých oblastech má léto až tropický charakter. Průměrná červencová teplota se pohybuje mezi 20 až 25 °C. Dešťové srážky jsou značné a připadají na teplé měsíce, neboť jsou vyvolávány neustálým přísunem oceánského tropického vzduchu, který se přesouvá vysoko na sever. V  horkém létě se každoročně objevují v pobřežních oblastech hurikány. Zimní srážky jsou nevýznamné, ale při náhlých vpádech chladného vzduchu dochází k silnému sněžení; sněhová pokrývka na severu leží asi dva měsíce, na jihu jen několik dnů. Celoroční úhrn srážek se pohybuje od 630 do 1 000 mm.

Humidní středně teplý pás

Má charakter vlhkých subtropů a nachází se na celém jihovýchodě Spojených států; patří sem i mořské klima západního pobřeží. Jihovýchodní typ tohoto klimatu se liší od západního tím, že jihovýchodní má rovnoběžkový průběh (na jih od 35° s. š.), zatímco západní typ má poledníkový průběh a zaujímá úzký pruh pacifického pobřeží od Britské Kolumbie po Mexiko. Společným znakem je velké množství srážek a velmi mírné zimy.

·        pásmo subtropické jihovýchodní zaujímá rozsáhlé území vymezené na severu řekou Ohio, na jihu Mexickým zálivem, na východě atlantskými pobřežními nížinami a na západě hradbou Kordiller. Zimy jsou mírné (průměrná teplota kolem 8 °C, od prosince do února se mohou vyskytnout občas mrazíky) a krátké s výkyvy hlavně při náhlých vpádech kontinentálního polárního vzduchu, který přichází z okrajových oblastí Appalačů nebo plošiny Ozark. Tyto krátké mrazivé vpády mívají katastrofické následky pro vegetaci a teplomilnou faunu. Jaro přichází v březnu a dubnové teploty dosahují průměru 20 °C. Léto se vyznačuje tropickým vedrem, což je vyvoláno masami oceánského tropického vzduchu, který postupuje nad pevninu z Mexického zálivu a Atlantiku.  Červnový průměr bývá 26 °C. Dešťové srážky jsou velmi hojné, roční úhrny se pohybují od 1 000 do 1 500 mm a jsou důsledkem bohaté cyklonální činnosti na styku oceánského tropického vzduchu s kontinentálním tropickým vzduchem. Pobřeží Mexického zálivu a atlantské pobřeží postihují několikrát za léto hurikány. Jen malá část zimních srážek spadne v podobě sněhu.

·        pásmo západní oceánské zaujímá úzký, ale dlouhý pobřežní pás táhnoucí se od Britské Kolumbie až do jižní Kalifornie. Pacifické pobřeží je totiž ovlivňováno teplým, vlhkým oceánským vzduchem mírných šírek, který se dělí na dva sektory. Severozápadní vzdušné proudění se totiž otepluje severotichomořským proudem Kuro-šio (postupuje podél pobřeží Britské Kolumbie k Aljašce), zatímco jihozápadní proudění se naopak ochlazuje studeným Kalifornským proudem, který postupuje podél amerických břehů.

1)     typ severní je typickým oceánským klimatem s teplou zimou, chladným létem a s vydatnými srážkami po celý rok. Teplotní rozdíly mezi létem a zimou a dnem a nocí jsou nejmenší na kontinentu. Zimní teploty se pohybují kolem 0 °C a letní nepřesahují 18 °C. Ač jsou srážky rovnoměrně rozloženy po celý rok, nejvíce dešťů bývá na podzim a v zimě. Celoroční úhrn srážek je cca 2 500 mm.

2)     typ jižní má podnebí s horkým a dlouhým létem bez srážek a teplou deštivou zimou (znaky stejné jako v evropském Středomoří), jedná se o podnebí Kalifornie. Zimy jsou podobné jako u typu severního (dominuje oceánský vzduch mírných šírek); průměrná lednová teplota je cca 9 °C, častější jsou ale vpády studeného kontinentálního vzduchu, a to i na jihu Kalifornie. V létě vzdušné masy tropického horkého vzduchu, který se z mezihorských pánví šírí na pobřeží, vytlačují oceánský vzduch mírných šírek, a proto je léto v jižní Kalifornii velice horké a suché (nedostatek vláhy způsobuje xerofytní charakter zdejší vegetace).

Aridní pás

Suché klima je produktem kontinentálního vzduchu, který se transformuje nad málo zavlažovanými a přehřívanými oblastmi amerického středozápadu. Bariéra Kordiller zadržuje postup západního oceánského proudění a celá oblast mezihorských pánví i Velkých rovin pod východními svahy Kordiller tak trpí nedostatkem vláhy a letním žárem. Suché podnebí se projevuje ve dvou pásmech, a to

·        semiaridním (stepním), které je příznačné pro Velké roviny (tj. východní úpatí Kordiller), kde se oceánský vzduch transformuje v kontinentální, neboť již ztratil většinu vláhy. Charakteristickým znakem jsou velké teplotní rozdíly jak mezi létem a zimou, tak i mezi dnem a nocí, přičemž tato extrémnost roste směrem k severu v důsledku stále chladnějších zim (léto má totiž na severu i jihu rozdíl jen několika stupňů). Srážky jsou na celém území nízké (250 až 450 mm za rok) a přicházejí v létě v podobě prudkých odpoledních bouří. V zimě dochází k vpádům chladného vzduchu tvořícího se nad Skalnatými horami. Občas napadlý sníh nezůstává dlouho ležet.

·        aridním (pouštním), které se uplatňuje v mezihorských pánvích Kordiller na americkém jihozápadě. Přehřívající se mezihorské deprese udržují nad Mexikem a jihozápadem Spojených států ostrovy tropického kontinentálního vzduchu, který se rozšiřuje až na pobřeží. Jeho střed leží nad dolním tokem řeky Colorado a sahá na severu do Nevadské pouště a až k Velkému Solnému jezeru. Srážek je málo a jsou nepravidelné (většina však přichází za horkých letních dnů), roční úhrn klesá pod 250 mm (místy i pod 100 mm). Charakteristické jsou velké teplotní výkyvy.

Tropický pás

Tropické klima se v Severní Americe uplatňuje pouze na Floridě (konkrétně na jih od 30° s. š.). Má pouze jedno pásmo - monzunové. Nejchladnější měsíc má průměrnou teplotu 18 °C, což je kritická mez pro tropické rostliny. V zimě zde nikdy nemrzne. Oceánský vzduch se vyznačuje teplotní stabilitou, a proto mezi teplou zimou a teplým létem nejsou velké rozdíly - pohybují se kolem 10 °C. Letní maximum tropické Floridy se neliší od horkého léta vysoko na severu. Hlavním odlišujícím znakem Floridy od ostatních klimatických oblastí jsou hojné letní deště a velice teplé zimy s malými srážkami, tj. letní a zimní sezónu necharakterizují výrazné změny teplot, ale nápadné rozdíly v množství srážek. V létě se kontinenty (hlavně v oblastech mezi 15 až 23°) silně přehřívají a vznikají nad nimi oblasti nízkého tlaku, do jejichž středu cyklonálně proudí relativně chladnější, ale vlhký oceánský vzduch, který přivádí do okrajových částí kontinentů hojné srážky; jde o tzv. letní monzun, přičemž v létě prší skoro denně. V zimě se naopak kontinent ochlazuje rychleji než moře, utváří se nad ním tlaková výše, od níž vanou odstředivé suché větry nad oceán; jde o tzv. zimní monzun. I přes celoročně vysoký výpar, zůstává všude na povrchu mnoho vody a vytváří se pobřežní bažiny a mělká jezera. Oblast je zasahována tropickými cyklonami (hurikány) přicházejícími z Atlantiku. Celkový úhrn srážek se pohybuje od 1 000 do 2 000 mm za rok. Stálé teplo a bohatství vláhy jsou hlavní podmínkou růstu tropické vegetace.