Zemepis.com> Fyzická geografie> Litosféra> Minerály |
MINERÁLY
Minerály jsou anorganické stejnorodé přírodniny, složené z prvků nebo jejich sloučenin, uspořádaných do krystalické mřížky a mající pevné chemické složení. Minerály vytváří krystaly, což jsou pevná pro ně charakteristická tělesa, která se vyznačují určitým stupněm symetrie. Většina minerálů je krystalických, přičemž krystalické tvary odráží uspořádání atomů a molekul v krystalické mřížce. Amorfní látky nevytvářejí symetrické struktury (např. opál, sopečné sklo).
FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI MINERÁLŮ
Krystalový tvar
Pravidelnost uspořádání mřížky se projevuje i v symetrii krystalů a velikosti úhlu, které svírají jednotlivé krystalové hrany. Ty odpovídají symetrii a úhlovými vztahy poměrům v mřížce.
Krystalografické soustavy:
Štepnost je dána uspořádáním atomů v krystalické mřížce. Ke štepnosti dochází na nehomogenitách v určitých směrech. Štepné trhliny mohou kopírovat některé krystalické plochy. Stručně řečeno, štepnost je schopnost krystalů se štepit podle ploch nejmenší odolnosti vlivem tlakových sil.
Lom mají nedostatečně štepné minerály. Tvar lomu je nerovný, lasturnatý.
Tvrdost je odolnost minerálů proti poškrábání.
Mohsova stupnice tvrdosti:
1. mastek 6. ortoklas
2. sádrovec, halit 7. křemen
3. kalcit 8. topaz
4. fluorit 9. korund
5. apatit 10. diamant
Dalšími vlastnostmi minerálů jsou barva, vzhled (kovový či nekovový lesk, matnost), vryp (barva otěru minerálu o tvrdší minerál), hustota (měrná hmotnost), propustnost světla apod.
Izomorfie je jev vyskytující se u minerálů, které krystalizují ve stejné krystalické mřížce, ale liší se svým chemickým složením. Některé prvky se mohou v krystalické mřížce v některých strukturních pozicích do určité míry vzájemně zastupovat. Izomorfie se projevuje např. u sodnovápenatých živců.
Polymorfie je jev vyskytující se u minerálů, které mají přibližně stejné chemické složení, ale odlišnou krystalickou strukturu. Např. grafit × tuha.
Izotropní minerály mají ve všech směrech stejné vlastnosti. Naopak anizotropní mají v různých směrech různé vlastnosti.
MINERALOGICKÝ SYSTÉM PODLE CHEMICKÉHO SLOŽENÍ
1. prvky - např. síra, zlato, diamant (tvořen uhlíkem)
2. sirníky (sulfidy) - např. galenit PbS, pyrit FeS2, antimonit Sb2S3
3. halogenidy - např. halit NaCl, fluorit CaF2
4. oxidy a hydroxidy - např. křemen SiO2, korund
5. dusičnany (nitráty), uhličitany (karbonáty) a boráty - např. kalcit CaCO3, dolomit CaMg (CO3)2, magnezit MgCO3
6. sírany (sulfáty) - např. sádrovec CaSO4 · 2 H2O, baryt BaSO4
7. fosforečnany (fosfáty) - např. apatit Ca5(PO4)3
8. křemičitany (silikáty) - granát, olivín (Fe, Mg)2SiO4
9. minerály organického původu (organolity) - např. jantar
Silikáty
Základní stavební jednotkou všech silikátů je tetraedr (čtyřstěn) SiO4. Základní tetraedr se váže do kruhu (např. beryl, turmalín), řetězců (např. pyroxeny, amfiboly), vrstev (např. slídy) či prostorově (plagioklasy, draselné živce).
VZNIK MINERÁLŮ
Dnes známe více jak 3 000 minerálů, avšak asi jen 20 se jich vyskytuje v podstatném množství - hlavní horninotvorné minerály. Dle vzniku rozdělujeme minerály na