Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Regionální geografie> Afrika> Sociální geografie Afriky> Obyvatelstvo Afriky

Tisknou stránku

OBYVATELSTVO AFRIKY

DEMOGRAFICKÉ POMĚRY

K roku 2005 měla Afrika 924 milionů obyvatel, tj. asi 15 % světové populace. Roku 2003 měla Afrika 885 milionů obyvatel, roku 2025 bude mít 1,3 miliardy obyvatel a roku 2050 1,9 miliardy obyvatel. Takovýto růst obyvatelstva je způsoben tím, že Afrika má vysoký populační základ, kde i procentuálně malý přírůstek (díky velké dětské úmrtnosti, AIDS apod.) má vysokou hodnotu při vyjádření absolutním číslem.

V severní (arabské, muslimské) Africe žije 190 až 200 milionů obyvatel, v Subsaharské Africe žije 700 až 750 milionů obyvatel.

Průměrná hustota zalidnění je 30,5 obyvatele na km2. Největší hustota zalidnění je při Guinejském zálivu, ve vysokohorské Africe, údolí Nilu a Nigeru, při pobřeží Středozemního moře a Indického oceánu. Nejmenší hustotu zalidnění (do 1 člověka na 10 km2) vykazuje Sahara.

Hlavním faktorem ovlivňujícím rozmístění obyvatelstva jsou přírodní podmínky:

·        při pobřeží v nízkých tropech velké horko a vlhko a na to navazující nemoci,

·        menší horko a menší vlhko ve vyšších polohách - věčný přechod jara do léta,

·        absence malarických bažin při pobřeží Guinejského zálivu,

·        nízká vlhkost při pobřeží Atlantského oceánu díky výstupným chladným mořským proudům,

·        vysušení původních malarických bažin při pobřeží Středozemního moře.

Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím rozmístění obyvatelstva je těžba nerostů.

Afrika je ve druhé fázi demografické revoluce (jen ty nejzaostalejší státy jsou na konci první fáze), tj. klesá úmrtnost při trvale vysoké (nebo dokonce ještě navíc rostoucí) porodnosti.

Základní demografické ukazatele za rok 2005

 

Ukazatel

Afrika

Severní Afrika

Subsaharská Afrika

Svět

 

 

 

 

 

Porodnost ‰

38

26

41

21

Úmrtnost ‰

15

  6

17

  9

Př. přírůstek ‰ 

23

20

24

12

Úhrnná plodnost

     5,1

     3,3

     5,6

     2,7

Naděje dožití
v letech - muži

51

66

47

65

Naděje dožití
v letech - ženy

53

70

49

69

Lidé ve věku do 15 let %

42

36

44

29

Lidé ve věku nad 65 let %

  3

  4

  3

  7

Poznámka: Biologickou hranicí porodnosti je 56 ‰, úhrnné plodnosti 8 dětí za reprodukční období.

Nejvyšší porodnost roku 2005

(v ‰)

Niger......................................................................................... 56

Guinea - Bissau....................................................................... 50

Libérie...................................................................................... 50

Malawi...................................................................................... 50

Mali........................................................................................... 50

Angola...................................................................................... 49

Sierra Leone............................................................................ 47

Uganda..................................................................................... 47

Poznámka: Nejvyšší porodnost vykazují státy se špatnou socioekonomickou situací

Nejnižší porodnost roku 2005

(v ‰)

Mauricius.................................................................................. 16

Tunisko..................................................................................... 17

Seychely................................................................................... 18

Alžírsko..................................................................................... 20

Réunion.................................................................................... 20

Maroko..................................................................................... 21

Jižní Afrika................................................................................ 23

Botswana................................................................................. 25

 

Nejvyšší úmrtnost roku 2005

(v ‰)

Botswana................................................................................. 28

Lesotho..................................................................................... 28

Svazijsko.................................................................................. 26

Angola...................................................................................... 24

Sierra Leone............................................................................ 24

Zambie..................................................................................... 23

Libérie...................................................................................... 22

Niger......................................................................................... 22

Nejnižší úmrtnost roku 2005

(v ‰)

Alžírsko....................................................................................... 4

Libye........................................................................................... 4

Egypt........................................................................................... 6

Réunion....................................................................................... 5

Maroko........................................................................................ 6

Tunisko....................................................................................... 6

Kapverdy.................................................................................... 7

Mauricius.................................................................................... 7

Úmrtnost v Africe za poslední roky poklesla, ale v současnosti opět stoupá. Roku 2005 dosahovala úmrtnost 15 ‰, zatímco roku 2003 byla 14 ‰ (nejnižší zaznamenaná hodnota úmrtnosti v historii Afriky). V předkoloniálním a koloniálním období dosahovala úmrtnost hodnoty 35 ‰. Příčinami poklesu úmrtnosti jsou příliv zdravotní péče ve velkém a hlavně příchod základních léčiv běžných ve vyspělém světě (např. antibiotika), což snížilo úmrtnost o 10 ‰.

Snížení úmrtnosti je oproti porodnosti snadno zvládnutelné prostřednictvím stávajících léků, nových léků, lepších potravin apod. Snížení hodnoty úmrtnosti pod úroven 10 ‰ je již boj s biologií a je velmi nákladný. V porodnosti se dlouhodobě uplatňuje inercie; vysoká porodnost je totiž spojená

·        s náboženstvím (v severní polovině hlavně s islámem),

·        s tradicí, resp. kulturou (hlavně v  jižní polovině), neboť v patriarchální společnosti je počet dětí odrazem mužství (žena tak za život může absolvovat až 15 porodů),

·        s nevědomostí.

Nejvyšší přirozený přírůstek roku 2005

(v ‰)

Niger......................................................................................... 34

Malawi...................................................................................... 32

Mali........................................................................................... 32

Uganda..................................................................................... 32

Konžská demokratická republika.......................................... 31

Konžská republika................................................................... 31

Mayotte..................................................................................... 31

Guinea - Bissau....................................................................... 30

Komory..................................................................................... 30

Nejnižší přirozený přírůstek roku 2005

(v ‰)

Botswana................................................................................ – 3

Lesotho.................................................................................... – 1

Svazijsko.................................................................................... 3

Jižní Afrika.................................................................................. 7

Mauritius..................................................................................... 9

Seychely................................................................................... 10

Namibie.................................................................................... 11

Tunisko..................................................................................... 11

Zimbabwe................................................................................ 11

Nejvyšší úhrnná plodnost roku 2005

(počet dětí na 1 ženu)

Niger........................................................................................... 8,0

Guinea - Bissau......................................................................... 7,1

Mali.............................................................................................. 7,1

Somálsko................................................................................... 7,0

Uganda....................................................................................... 6,9

Angola......................................................................................... 6,8

Burundi........................................................................................ 6,8

Libérie......................................................................................... 6,8

Nejnižší úhrnná plodnost roku 2005

(počet dětí na 1 ženu)

Mauricius.................................................................................... 1,9

Seychely..................................................................................... 2,1

Tunisko....................................................................................... 2,1

Alžírsko....................................................................................... 2,4

Maroko........................................................................................ 2,5

Réunion....................................................................................... 2,5

Jižní Afrika.................................................................................. 2,8

Botswana.................................................................................... 3,1

Nejvyšší kojenecká úmrtnost roku 2005

(úmrtnost do 1 roku života
na 1 000 živě narozených)

Sierra Leone.......................................................................... 165

Niger....................................................................................... 153

Libérie.................................................................................... 142

Angola.................................................................................... 139

Mali......................................................................................... 133

Guinea - Bissau..................................................................... 120

Somálsko............................................................................... 120

Mosambik.............................................................................. 119

Nejnižší kojenecká úmrtnost roku 2005

(úmrtnost do 1 roku života

na 1 000 živě narozených)

Réunion....................................................................................... 6

Mauricius.................................................................................. 14

Seychely................................................................................... 16

Tunisko..................................................................................... 21

Libye......................................................................................... 27

Alžírsko..................................................................................... 32

Egypt......................................................................................... 37

Maroko..................................................................................... 40

Nejvyšší podíl osob do 15 let věku

(v %)

Uganda..................................................................................... 51

Čad........................................................................................... 48

Konžská demokratická republika.......................................... 48

Niger......................................................................................... 48

Burundi..................................................................................... 47

Mali........................................................................................... 47

Naděje dožití roku 2005

(v letech)

severní Afrika................................................... muži 66, ženy 70

jižní Afrika......................................................... muži 49, ženy 51

střední Afrika.................................................... muži 47, ženy 50

západní Afrika.................................................. muži 46, ženy 48

východní Afrika................................................ muži 46, ženy 47

URBANIZACE AFRIKY

Roku 2003 žily v Africe dvě pětiny obyvatel ve městech (resp. urbanizovaných oblastech), zatímco roku 1975 to byla cca čtvrtina obyvatelstva. Růst urbanizace v Africe je důsledkem přílivu lidí z venkova do chudinských čtvrtí na okrajích měst. V těchto čtvrtích, které jsou bez vybavenosti, infrastruktury, obchodů apod., žije nejvíce obyvatel. Jejich obyvatelstvo venkovského původu se neživí zemědělstvím, nejde však ani o městské obyvatelstvo v pravém slova smyslu - toto obyvatelstvo je totiž s městem pouze v kontaktu. Ale protože chudinské čtvrtě vytváří oblast kompaktního osídlení kolem vnitřního města, jsou jejich obyvatelé bráni jako městské obyvatelstvo.

V těchto chudinských čtvrtí žijí ti nejchudší lidé Afriky. Tito lidé jsou hlavně muži v produktivním věku, kteří odešli z venkova, tj. z kmenové struktury, do měst. Na venkově v kmenové velkorodině tak zůstaly děti, ženy a staří lidé. Další problém nastává v okamžiku, kdy se chtějí muži ženit, neboť musejí nevěstu od rodiny vykoupit (za peníze nebo kozy). Muži z chudinských předměstí ale nemají peníze a tak se nežení a mají s ženami nemanželské děti, k nimž se nehlásí a tedy jim neplatí živobytí. Navíc slábnou sociální sítě kmene, který tak nemůže pomoci osamělé ženě s mnoha dětmi, a státní sociální síť vůbec neexistuje. Takovéto děti pak také odchází do města, čímž vznikají dětské tlupy a šírí se dětská zločinnost. Člověk v prostředí chudinského předměstí nemá perspektivu a nemůže z chudoby vybřednout.

Míra urbanizovanosti roku 2005

(v %)

svět............................................................................................ 47

Afrika........................................................................................ 36

·        severní Afrika............................................................................................ 47

·        Subsaharská Afrika.................................................................................. 34

·          jižní Afrika............................................................................................. 50

·          západní Afrika..................................................................................... 40

·          střední Afrika....................................................................................... 35

·          východní Afrika.................................................................................... 24

Státy s nejvyšší mírou urbanizovanosti roku 2005

(v %)

Západní Sahara....................................................................... 93

Réunion.................................................................................... 89

Libye......................................................................................... 86

Džibutsko................................................................................. 82

Gabon....................................................................................... 81

Tunisko..................................................................................... 65

Maroko..................................................................................... 57

Botswana................................................................................. 54

Státy s nejnižší mírou urbanizovanosti roku 2005

(v %)

Burundi........................................................................................ 9

Uganda..................................................................................... 12

Lesotho..................................................................................... 13

Malawi...................................................................................... 14

Etiopie...................................................................................... 15

Burkina Faso........................................................................... 17

Rwanda.................................................................................... 17

Eritrea....................................................................................... 19

Afrika je kontinentem s tradicí zemědělského venkovského osídlení s malými vesnicemi, kde původně až na několik výjimek města nebyla. Města byla pouze v severní Africe v oblastech arabské kultury, neboť mimo ně a oázy panovaly dosti tvrdé životní podmínky. Městský život byl již dříve rozvinut i u Jorubů v západní Nigérii a také v muslimské severní Nigérii.

Města v Africe zakládali Evropané, přičemž boom růstu měst nastal až po osamostatnění afrických zemí. Evropané totiž udržovali jen několik správních středisek, která ke správě kolonie nemusela být ani příliš velká. Po vyhlášení nezávislosti bylo třeba v nově vzniklých zemích vytvořit nové administrativní jednotky a zřídit jejich střediska, což byla původně města s maximálně 20 000 obyvateli. Do těchto měst se však kromě lidí, kteří uměli psát a počítat (tj. budoucí úredníci), stěhovali i lidé negramotní, které nemohla státní správa zaměstnat. A protože nová administrativní střediska plnila jen funkce správní a nebyl v nich žádný průmysl, nebyla schopna uživit mnoho lidí, takže na okrajích těchto měst pak začala vznikat chudinská předměstí. Protože africká města jsou bez průmyslu a je zde jakási snaha zaměstnat chudé, nepoužívá se vůbec mechanizace - jeřáby a automobily jsou nahrazeny lidskou silou.

Současná velká africká města mají přes 1 milion obyvatel. Jejich centra jsou výstavná, avšak hned za jejich hranicemi začínají chudinské čtvrtě. O centrum se městská správa vzorně stará, zatímco o chudinské čtvrtě se nestará nikdo.

Vytvořila se řada oblastí s poměrně velkou koncentrací velkých i menších měst - údolí a delta Nilu, pobřežní pás Maghrebu, velké městské aglomerace Jižní Afriky, města Jorubů v jihozápadní Nigérii, měďný pás v Zambii a Konžské demokratické republice.

VENKOVSKÁ SÍDLA

Formy venkovského osídlení se liší podle fyzickogeografických regionů a také v závislosti na typu zemědělské výroby a hustoty venkovského zalidnění jednotlivých oblastí:

·        severní Afrika se vyznačuje vesnicemi podobnými jako v evropské části Středomoří. Jsou postavené z kamene nebo hlíny a obklopené kaktusy, opunciemi nebo palmami. Ve Vysokém Atlasu jsou hliněné nebo kamenné domy umístěné většinou nad prudkými horskými srázy v nedostupných a dobře hájitelných polohách.

·        v údolí a deltě Nilu jsou chýše s rovnými střechami, na kterých se mlátí obilí, odpočívá a za horkých nocí spí. Některé domy nemají ani střechu, neboť déšť je zde vzácností.

·        na jih od Sahary je velmi rozšířenou formou osídlení seskupené venkovské sídlo, které je složené z chýší jednotlivých rodů. Při lokalizaci sídel je v Africe vždy důležitý vodní zdroj, tj. sídla se staví většinou blízko vody. V oblasti tropických pralesů se pro stavbu chýší používá dřevo, palmové listy, bambus a chýše se zastřešují větvemi, trávou nebo kůrou stromů. Ve stepích je stavebním materiálem hlína nebo tvrdý materiál z termitišť. Větve rozestavené po obvodu chýše jsou oplácány hlínou a navzájem svázány, čímž se vytváří střecha chýše.

Nejprimitivnější formou afrických obydlí jsou kopulovité nebo úlovité chýše, které jsou stavěny trpasličími kmeny v konžském pralese. Budují se tak, že se do země zarazí větve nebo kruhovitě uspořádané kůly, které se nahoře zahnou do středu, kde se svážou, čímž vzniká střecha, jež je dodatečně ještě pokryta listy. Do chýše se vlézá kruhovitým nebo vejčitým otvorem, který je umístěn několik decimetrů nad zemí, aby do chýše nevlezli hadi nebo jiná zvířata. Kolem chýší je zahrádka nebo pole, dále pak jen neobdělávaná půda nebo prales.

Chýše v podobě úlu jsou rozšířeny především v jižní Africe u Hererů a Jižních Sothů (Basutů), v západní Africe u fulbských pastevců a u Velkých afrických jezer. Ve zlepšeném provedení se tyto chýše oplácávají hlínou, která se eventuelně pokryje ornamenty a barvou, přidají se dveře apod. Jedná se o jednoduché a rychlé stavby, základní konstrukci lze někdy přenášet z místa na místo.

Pro africké savany jsou typické chýše s kuželovou střechou a válcovou základnou. Tyto chýše nalezneme i ve východní a jihovýchodní Africe u nilotských kmenů, avšak tam střecha nespočívá přímo na základě, ale na zvláštní opoře, jež je vytvořena z kůlů, které jsou kruhovitě rozmístěny kolem základny.

V severní Ghaně a hauských oblastech Nigérie se budují chýše hliněné s rovnou střechou sloužící k odpočinku a spánku, mlácení a sušení obilí, ale i k pozorování. Do obydlí se vchází po žebřících, které se na noc a v době nebezpečí vytahují.  Takové domy bylo těžké dobýt, neboť jejich obyvatelé měli dobrý výhled a využívali výhod při obraně ze zvýšeného stanoviště. Kolem sídla jsou ploty z kaktusů a opuncií chránící obyvatele i dobytek.

V některých pralesních oblastech západní Afriky a v západním a severním Kongu se buduje pravoúhlý štítový dům, který je zhotoven z materiálu rostlinného původu. U některých staveb střechy přečnívají, aby kryly stěnu stínem, a jsou podepřeny dřevěnými sloupy.

V zemích Guinejského pobřeží a v Kamerunu jsou rezidence vyšších náčelníků tvořeny čtyřmi pravoúhlými domy, které uzavírají rozsáhlý obdélníkový dvůr. Stěny domů jsou pomalovány a umělecky ozdobeny ornamentálními kresbami.

Mezi jezerem Ukerewe a Kilimandžárem se vyskytují ploché čtvercové chýše (tzv. tembe) vybudované z větví a hlíny a téměř úplne vyhloubené v zemi. Chýše jsou obvykle nahloučeny do skupin, čímž vzniká sídlo podobné labyrintu s nepřehledným systémem úzkých cestiček a těsných dvorků, které se zpovzdálí jeví jako jediná jednotka.

ANTROPOLOGICKÁ KLASIFIKACE
OBYVATELSTVA AFRIKY

Z hlediska rasového složení obyvatelstva se uplatňuje rozčlenění do šesti hlavních populací, které se formovaly od počátku neolitu. Jde o populace

·        bělošské,

·        smíšené bělošsko-černošské,

·        černošské,

·        pygmoidní,

·        khoisanské,

·        malgašské.

Bělošská populace obývá oblast severní Afriky a Sahary a jedná se o Araby a Berbery, kteří patří k mediteránní větvi europoidní rasy. Charakteristická je pro ně poměrně snědá barva kůže, tmavé vlasy a oči, vlnité vlasy, úzký obličej a zahnutý nos. Mezi Berbery lze však nalézt i světlooké a světlovlasé typy. Semitští Arabové (původem z Předkavkazska) do této oblasti přišli v 7. až 8. století a vytlačili původní obyvatele - hamitské Berbery.

Do bělošské populace zahrnujeme i obyvatelstvo evropského původu v jižní Africe.

Smíšené bělošsko-černošské populace obývají místa na styku černošských a bělošských populací, a to konkrétně Sahel (nejmarkantnější jsou v Čadu) a oblast Etiopie a Somálska. Tyto smíšené populace vykazují značnou variabilitu od znaků převážně černošských až k převážně europoidním; barva kůže je spíše podobná mediteránní větvi europoidní rasy, zatímco kučeravé vlasy jsou podobné černošské populaci.

Černošské populace obývají většinu Afriky na jih od Sahary a na jih od Etiopie a Somálska. Hlavními znaky jsou vysoký vzrůst, temná barva kůže, očí a vlasů, kudrnaté vlasy, protáhlý tvar lebky, velmi krátký a široký nos a široká ústa s tlustými rty. Lidé savan mají většinou vysokou postavu a krátký trup, kdežto lidé pralesů mají nižší postavu a dlouhý trup. Mezi africkými černošskými populacemi rozdělujeme

·        Bantu, což jsou “opravdoví” černoši; jsou nejpočetnější a žijí v jižní Africe, kde vytváří poměrně souvislý celek, jehož části se vhodně adaptovaly v rozdílných podmínkách zeměpisného prostředí.

Součástí Bantuů jsou Niloti (cca 1 milion osob), kteří sídlí ve východním Súdánu, ale hlavně v povodí Bílého Nilu. Patří k nejtmavší a nejvyšší lidské skupině (jejich průměrná tělesná výška je 2 metry) a vyznačují se dlouhými končetinami, štíhlou šlachovitou postavou, extrémně protáhlou lebkou, užším nosem, poměrně slabými rty a až modře se lesknoucí pletí.

·        súdánské černochy, kteří obývají západní Afriku od Senegalu po Kamerun a jsou míšení s Hamity a Semity.

Pygmoidní (negrilské) populace patří mezi staré (původní) černošské populace a dnes obývají nejhůře přístupné části rovníkového pralesa v Konžské pánvi (jsou ale i ve Rwandě, Burundi, Ugandě a okolí Kamerunské hory). Jejich populace čítá 150 až 250 tisíc jedinců a žijí v malých osadách na suchých lesních mýtinách. Jsou jednou z technicky nejzaostalejších etnických skupin (živí se sběrem kořínků), okolního světa se bojí a s okolními kmeny se nemísí. Výška dospělých mužů je 150 až 160 cm, žen 135 až 145 cm; trup je relativně dlouhý, ale nápadně malé jsou ruce a chodidla. Oproti černošským populacím mají Pygmejové světlejší barvu kůže.

Khoisanské populace patří taktéž mezi staré (původní) černošské populace. Obývají převážně oblasti Namibie, Botswany a jižní Angoly, odkud se roztroušeně šírí až k jezeru Tanganika. Vyznačují se světlejší barvou kůže, tenkými rty a plochým obličejem. Khoisany rozdělujeme na

·        Křováky (neboli Bušmeny či Sany), kteří jsou na velmi nízké civilizační úrovni (neustále potulují se krajinou a sbírají rostlinné hlízy, jedlé plochy, hmyz, larvy, červy a měkkýše). Jsou malí - výška jen 145 cm, přičemž jejich trup je relativně dlouhý, zatímco končetiny jsou krátké (velmi malé jsou ruce a chodidla). Kůže Křováků je vrásčitá, což je způsobeno nedostatkem vody (ve vráskách se totiž udržuje stále vlhkost, takže se nemůže vysušovat pleť) a malým výskytem podkožního tuku. Jejich vlasy jsou kudrnaté, velmi krátké a shlukují se v drobné chomáčky. Křováci se nedovedou přizpůsobovat moderní kultuře, a tak jsou vytlačováni - dnes je Křováků asi 50 000. Křováci byly najímáni armádami, neboť se dokáží přizpůsobit podmínkám (obývají totiž krajinu, kde je v noci zima, ve dne horko a stále tam vane vítr) a nemají požadavky na proviant (sami si najdou potravu).

·        Hotentoty (neboli Khoinové), kteří se v době kolonizace smísili s Bantuy a bělochy, díky čemuž jako etnický typ zmizeli. Hotentoti byli původně pastevci a výborní kováři. Oproti Křovákům měli Hotentoti vysokou postavu.

Malgašská populace obývá Madagaskar a vyznačuje se mongoloidními i negroidními znaky (úzké oči, vysedlé lícní kosti, vlnité vlasy a široký plochý nos, v barvě kůže je mnoho variant odstínů). Je totiž původem z Malajska, odkud se její předkové přistěhovali před 3 000 až 1 000 roky, postupně ovládli celý ostrov a zabránili přílivu Bantuů z východní Afriky.

V posledních 100 letech se ve východní a jižní Africe uplatňoval vliv mongoloidního plemene na africké populace (v Ugandě, Keni, Tanzanii, Jižní Africe), kam se z Indie a Číny přestěhovali tisíce lidí. V 70. a 80. letech 20. století byli tito lidé z některých zemí vypovězeni.

JAZYKOVÁ KLASIFIKACE OBYVATELSTVA AFRIKY

Obyvatelstvo Afriky hovoří 800 až 1 600 jazyky,  přičemž některé jazyky jsou pouze nářečí a postupně mizí, neboť nejsou s to reagovat na moderní dobu (nemají spisovnou formu, výrazy popisující moderní skutečnosti ani psanou literaturu). Všeobecně můžeme africké jazyky rozčlenit do čtyř velkých jazykových rodin, a to

·        afroasijské,

·        konžsko-kordofánské,

·        nilosaharské,

·        khoisanské.

1. Afroasijská jazyková rodina

Tuto skupinu můžeme rozdělit na

1.1. semitské jazyky:

1.1.1. severozápadní větev, která se nachází pouze v Asii (např. hebrejština, asyrština),

1.1.2. jihozápadní větev, kterou můžeme rozdělit na

1.1.2.1. arabské jazyky - arabština,

1.1.2.2. etiopské jazyky - amharština, tigrajština (tigrina), tigrejština (tigré);

1.2. berberské jazyky - např. tuaregština, kabylština,

1.3. kušitské jazyky - např. somálština, oromština,

1.4. čadské jazyky - např. hauština.

Ze semitských jazyků je dominující arabština, která je nejen úredním a dorozumívacím jazykem, ale také liturgickým jazykem islámu na celém světě. Migrace Arabů v 7. a 8. století spojená se šírením islámu totiž zatlačila ostatní jazyky afroasijské jazykové rodiny do odlehlých oblastí a většinu z nich poarabštila.

Etiopské jazyky jsou velmi staré a vytvořily velké množství historických literárních památek (hlavně náboženských textů), přičemž díky dlouhodobému vývoji etiopských jazyků není současné písmo shodné se starým. Tigrajština a tigrejština se již narozdíl od amharštiny píší latinkou.

Z berberských jazyků tuaregštinou hovoří a píší obyvatelé pouštních oblastí (Tuaregové), což byli původně obchodníci se solí a majitelé karavan, zatímco kabylština se používá v oblasti východního Atlasu. Zejména Tuaregové jsou dosti bojovní a chrání si své území (oblast pohoří Tassili a Tibesti), kam nevpouští cizince.

Všeobecně Berberů přibývá od východu na západ (nejvíce Berberů je v Maroku). Ačkoli jsou Berbeři muslimové, nepřevzali zcela učení islámu. U Berberů má totiž žena i navenek velikou úctu, neboť ženy jsou vysílány na studia do zahraničí (do Itálie, Spojených států) a udržují tak kontakt se světem.

Novověká forma staré egyptštiny se zachovala ve formě koptštiny, která se používá jako liturgický jazyk v křesťanské koptské církvi v Egyptě.

2. Konžsko-kordofánská jazyková rodina

Zahrnuje více než 340 jazyků, které jsou rozšířeny především v oblasti západní (Horní a Dolní Guinea), centrální a jihovýchodní Afriky. Tuto jazykovou rodinu můžeme rozdělit na

2.1. nigerokonžské jazyky:

2.1.1. západoatlantské jazyky - např. fulbština, wolofština,

2.1.2. mandejské jazyky:

2.1.2.1. jazyky malinke,

2.1.2.2. jazyky bambara;

2.1.3. voltské jazyky (neboli jazyky gru) - např. mosijština,

2.1.4. guinejské jazyky (neboli jazyky kwa) - např. jorubština, ibština, akanština, eweština,

2.1.5. adamauské jazyky - např. sango,

2.1.6. benue-konžské jazyky - např. svahilština, kikuju, rwandština, kirundština, konžština, ňandža, lubština, zuluština, sothština, čwanština, svazjiština, xhosa, tsonga, venda;

2.2. kordofánské jazyky - např. katla, masakin.

Svahilština je po arabštině druhý africký nejrozšířenější jazyk. Je úredním a vyučovacím jazykem v Tanzanii a na východě Konžské demokratické republiky. Kromě toho se používá jako dorozumívací jazyk v jižním Somálsku, Keni, Ugandě, Rwandě, Burundi, Zambii, Malawi, v severním Mosambiku a na severním Madagaskaru.

Kordofánské jazyky zahrnují jazyky plošiny Kordofán na jihozápadě Republiky Súdán. Jsou tvořeny velkým množstvím jazyků, které však ovládá jen málo mluvčích.

3. Nilosaharská jazyková rodina

Zahrnuje jazyky rozšířené souvisle nebo roztroušeně na velkých územích střední Sahary a v horním povodí řeky Šari a zasahuje i hluboko na jih do oblastí ležících jihovýchodně od jezera Ukerewe (Masajové) a na sever na východní břeh Nilu (Núbijci). Tuto jazykovou rodinu můžeme rozdělit na

3.1. saharské jazyky - např. songhajština,

3.2. nilotské jazyky - např. nubijština, masajština,

3.3. ostatní nilosaharské jazyky východního a centrálního Súdánu.

Masajové žijí na súdánsko-ugandském pomezí a jednotlivé kmeny se nachází i ve východoafrických savanách. Masajové jsou pastevci, přičemž stáda pasou muži, kteří si přilepšují lovem a ve vesnici se moc nezdržují. Ženy staví masajské příbytky, jenž mají charakter jakéhosi jehlanu z větví, který je tmelen směsí bláta a trusu skotu a výsledně potřen vápnem.

4. Khoisanská jazyková rodina

Jde o skupinu jazyků starých (původních) černošských populací - Hotentotů (Khoi) a Křováků (San).

MIGRACE

Původní obyvatelstvo Afriky mělo zrod v oblasti jezera Ukerewe a odtud se šířilo směrem k severozápadu a jihozápadu. Na severu Afriky byli hamitští Berbeři (potomci Féničanů a Kartaginců) během 7. až 8. století vytlačeni k západu semitskými Araby, kteří přišli do severní Afriky z Předkavkazska. Původně křesťanští Berbeři byli navíc nuceni přejít od křesťanství na islám.

Afričané neustále a rádi cestují, což plyne z jejich zemědělského zaměření a původní neexistence městských sídel v Africe. Původně byl pohyb obyvatelstva spojen s hledáním lepších podmínek lovu a později pastvin a nové půdy pro zemědělské využití. Růst měst, vznik středisek na pracovní síly náročného plantážního hospodářství, vznik těžebních středisek a rozvoj produkce exportních kultur určily nový typ migrace, a to pohyb za prací.

Mezikontinentální migrace

V koloniální době sem patřila administrativní migrace evropských úredníku do afrických kolonií (až 2 miliony lidí). Dnes dochází k migraci Afričanů do Evropy, a to do mateřských zemí bývalých kolonií (např. severní Afrika migruje do Francie). Dále dochází k migraci Afričanů do Severní Ameriky za vzděláním a migraci latinsko-amerických černochů zpět do Afriky.

Vnitrokontinentální migrace

Patří sem migrace na jarmarky (jarmark je velmi důležitá součást afrického obchodu, a proto jde o migrace na dlouhou vzdálenost), religiózní migrace zejména severoafrických muslimů (např. cesta ze západní Afriky přes Saharu do Káhiry trvá tři roky) či sezónní pohyby pastevců po Sahelu a ve východní Africe v závislost na zenitálních deštích.

Vnitrostátní migrace

Patří sem pohyby za prací a návštěva měst.

Migrace za prací má charakter jak migrace vnitrostátní, tak i vnitro-kontinentální. Např. v zemích na jihu Sahelu dochází k sezónním migracím za pracemi při sklizni burských oříšků, v Ghaně a Côte d‘Ivoire dochází migracím pracovních sil na plantáže kakaovníku či ze zemí střední Afriky odcházející zemědělští dělníci na plantáže Keni a Tanzanie. Dlouhodobou migrací je migrace do těžebních středisek, např. do ropných středisek Nigérie, migrace ze zemí východní Afriky do Měďného pásu na pomezí Zambie a Konžské demokratické republiky, migrace ze zemí východní a jižní Afriky do Jihoafrické republiky za těžbou zlata, diamantů, uhlí a železné rudy. V západní Africe dochází k migracím do těžebních center Ghany (zlato a diamanty) a Guinejské republiky (bauxit).

NÁBOŽENSTVÍ

V Africe rozeznáváme tři veliké náboženské systémy, a to

·        tradiční náboženství (animismus),

·        islám,

·        křesťanství.

Tradiční náboženství (animismus)

Jsou rozšířena po celém kontinentu na jih od Sahary a jsou dodnes velmi živá. Navíc i mezi pokřtěnými nebo islamizovanými obyvateli Afriky, kteří formálně vyznávají křesťanství nebo islám, se i nadále udržují staré pohanské zvyky (např. pověry, víra v čarodějné působení apod.).

V tradičních náboženstvích je svět oživen duší (anima), která způsobuje bytí všeho (tj. vše má duši). Kromě toho např. bantuské kmeny vzývají vše naplňující životní sílu, která v průběhu života sílí nebo slábne a ideálem každého Bantu je mít jí co nejvíce. Nad všemi těmito silami stojí bůh nebo duch a stvořitel, v němž je veškerá moudrost a který je zdrojem vší síly, kterou předává všem bytostem i rostlinám. Nejvyššími duchovními bytostmi jsou zakladatelé kmene, kteří jsou prostředníkem mezi bohem (duchem) a člověkem; pak následují zemřelé osoby (předkové), přičemž předkové stále žijí v kmeni a kmen kontrolují, ale i trestají. Bohové tradičních náboženství jsou neosobní a obyvatelé se jich natolik bojí, že se na ně obrací jen v nouzi nejvyšší (když předkové “nepomáhají”), a to jen pomocí kněze, který je zprostředkovatelem. Mezi žijícími osobami jsou nejpřednější náčelníci a starší kmene, kteří dostali nejlepší část životní síly. Člověk má zodpovědnost, aby jeho životní síla vzrůstala a svobodně si volí mezi silnějšími bohy a mezi dobrem a zlem. Zlo je přísně trestáno, neboť narušuje kosmický řád; aby se dobro po zlém činu obnovilo, musí být konány oběti a životní síla musí být očištěna krví (oběti kozlů a jiných zvířat, úlitby bohům apod.). Při obřadech se prosí o různé věci, přičemž obřady a slavnosti vede kněz (kouzelník, džudžuman), který je volen radou starších nebo tajnou společností. Svým předchůdcem bývá po léta zasvěcován do léčebných metod, takže zná působení a léčivost různých rostlin a minerálů, jejichž prostřednictvím dovede léčit, ale i usmrcovat. Své síly má kněz využít ku prospěchu obce a kmene. Radí všem, kdo jsou v nesnázích, a prostřednictvím svého “styku se záhrobím” ovládá ostatní příslušníky kmene. Varuje a nabádá k obezřetnosti vůči hrozícímu nebezpečí, udržuje pořádek a předvídá budoucnost. Ochraňuje příslušníky kmene a krotí zlé duchy.

V rámci tradičních náboženství se vyvinul fetišismus, spočívající v tom, že místo, kde sídlí bůh, je posvátné a nesmí na něj nikdo vstoupit kromě vyvolených osob (tj. toto místo je tabu). Posvátnými místy jsou hlavně různé křoviny, lesíky, jeskyně a laguny. Obyvatelstvo žijící pod ochranou místních bohů nesmí beztrestně opustit svá sídla. Člověk má určité osobní povinnosti vůči bohům a další jako člen rodiny, obce a kmene. Každý člověk v kmeni má určitou roli (náčelník, kouzelník, léčitel), přičemž některé role jsou trvalé a dědičné (náčelník) a jiné dočasné (např. léčitel). Po sklizni základních plodin se konají oslavy (festivaly), jichž se úcastní celá vesnice nebo kmen (schází všichni příslušníci rodiny a kmene, ať jsou usídlení kdekoli). Pokud byla úroda špatná, změní se festival ve slavnost zaměřenou na usmíření bohů.

S náboženskými představami je spjata instituce náčelníka nebo krále. Náčelník nebo král je bytostí téměř božskou, nedotknutelnou a často žije odděleně od ostatního lidu a svou moc si udržuje přísností. Síla kmene je odvozována od síly vladaře; když síla vladaře opadla, je nutno obnovit sílu kmene a vybrat nového, silného a fyzicky dosud neporušeného vladaře.

Tradiční náboženství jsou silně vázána na kmen, přičemž každý kmen má svoje náboženství. V současnosti tradiční náboženství ustupují a mísí se s křesťanstvím, neboť Afričané jsou schopni porozumět slovu Hospodin. Na druhé straně ale africká tradiční náboženství převzala řadu věcí z křesťanství a islámu.

Islám

Pronikl do severovýchodní části Afriky v 7. století v souvislosti s příchodem Arabů a rychle se rozšířil po severu kontinentu. V 10. století začal pronikat i podél karavanních cest na jih do súdánských zemí, kde ve 14. století pevně zakotvil. Když se města na Nigeru rozvinula v živá obchodní střediska, otevřely se islámu cesty dále na jih do oblastí tropického pralesa, kde se těží zlato, sbírají diamanty a pěstuje kola. Na východě Afriky vyrůstaly muslimské obce podél pobřeží.

Na počátku 19. století došlo k novému rozšíření islámu. Nové státy Fulbů, Tukulérů a Mandingů (západní Afrika) byly zakládány fanatickými vyznavači islámu. V 80. letech 19. století došlo k podobnému pokusu na území dnešní Republiky Súdán (mahdisté). Na rozdíl od dřívějších dob šírili Arabové od východoafrického pobřeží islám při svých otrokářských cestách do vnitrozemí.

Při šírení islámu v Africe se však objevilo několik problémů. Afričané totiž neuměli psát a neuměli ani arabsky, a proto měli širitelé islámu plnou hlavu starostí jak naučit Afričany číst Korán, neboť jeho autorizovaná verze je jen ve staré arabštině. Černošské obyvatelstvo na jihu Sahary navíc vnášelo do islámu svoje tradiční prvky, což se ostatním muslimům příčí.

Dnes je muslimská celá severní Afrika, Sahara a Súdán. V západní Africe přísluší k islámu asi 40 % obyvatelstva, přičemž směrem k pobřeží podíl islámu klesá. Ve východní Africe (Tanzanie a Keňa), vyznává islám asi třetina obyvatelstva a směrem k pobřeží podíl islámu stoupá. Do západní Afriky se totiž islám šíril z vnitrozemí, zatímco do východní Afriky od pobřeží.

Problémem je vztah mezi muslimy a křesťany, neboť muslimský vládce, pokud nenahrává muslimům, je pro ně zrádce. Dochází tak k prorůstání moci státní a islámu.

Křesťanství

Severoafrické provincie římské říše byly původně křesťanské. Křesťanství proniklo podél toku Nilu k jihu a ve 4. století bylo přijato obyvatelstvem Etiopie (od té doby dodnes funguje ortodoxní etiopská církev). Ve 14. a 15. století křesťanství přežívalo jen v Etiopii a Egyptě. V 16. století bylo prostřednictvím Portugalců šíreno římskokatolické křesťanství prostřednictvím obchodních stanic, avšak na východním pobřeží Afriky Portugalci narazili na nepřátelství muslimů.

Velký počet misionářských společností (evangelických i římskokatolických) se speciálním určením pro Afriku byl založen v 19. století. Afričané navíc mají i své vlastní africké křesťanské církve, které přizpůsobují víru, obřady i církevní politiku místním tradicím, zvykům a potřebám; africké křesťanství tak má v sobě určité pohanské prvky. V Africe různé křesťanské církve spolu těsně spolupracují.

V současnosti je křesťanství rozšířeno podél Guinejského zálivu a ve střední a jižní Africe, přičemž Afrika se stále christianizuje (je světadílem, kde přibývá nejvíce katolíků - v posledních dvaceti letech se zde množství katolíků zdvojnásobilo). Tuto skutečnost nese nelibě islám, neboť křesťanství a islám jsou vzájemnými rivaly ve snaze získat africké obyvatelstvo na jih od Sahary.

ZDRAVÍ AFRICKÉHO OBYVATELSTVA

V otázce zdraví jsou rozdíly mezi severní (bílou) a Subsaharskou Afrikou. Zdraví obyvatel Subsaharské Afriky je ovlivněno několika skutečnostmi:

·        černošskému obyvatelstvu je hygiena cizí, dochází však k postupnému nástupu základní hygienické osvěty,

·        zamoření chýší krysami a hmyzem,

·        vhodné klimatické podmínky pro nemoci (horké a suché podnebí nebo horké a vlhké podnebí),

·        špatná strava obyvatelstva, která je nedostatečná co do množství (podvýživa) i co do skladby (chybí hlavně bílkoviny a tuky).

Podvýživa

Potřebné minimum energie pro člověka získané z potravy je 2 320 kcal denně, zatímco v Africe je to průměrně 2 110 kcal, přičemž v řadě zemí nedosahuje denní dávka potravy ani této úrovne. Nejvíce podvyživených obyvatel vykazují Čad (54 %), Mali (49 %), Mauritánie (48 %) a Niger (47 %). Nejnižší počet podvyživených (10 %) vykazují Egypt, Libye a Maroko. V celé Africe trpí přes 40 % dětí do 5 let věku tak vážnou podvýživou, že jejich další růst je ohrožen po duševní i fyzické stránce.

Nemoci

·        Bilharzióza (močokrevnost). Její rozšíření zasahuje podél Nilu až na sever Afriky (do Egypta a Republiky Súdán). Je to parazitální onemocnění způsobené červem krevničkou močovou, který v závěrečném stádiu žije v lidském močovém měchýři; larvy těchto červů totiž mají schopnost prostupovat lidskou kůži a krví se dostat do močového měchýře. Člověk pak trpí záněty močového měchýře nebo jeho rakovinou. Bilharzií jsou postižení zejména pracovníci na zaplavených rýžových polích.

·        Malárie je silně rozšířená zejména při Guinejském zálivu, kde má v humidním klimatu a v četných bažinách a lagunách obklopených tropickou vegetací ideální podmínky pro šírení. Malárie je způsobována bičíkovci a přenášena samičkou komára Anopheles. Nemoc se projevuje rozpadem červených krvinek v intervalu jeden až čtyři dny, což oslabuje výkonnost a odolnost organismu. Ze silné malárie se člověk nikdy nevyléčí a musí doživotně brát léky. Malárii se podařilo vymýtit pouze v atlaských zemích a omezit ji v jižní Africe.

Počet lidí žijících s malárií (rok 2003)

Uganda..................................................................... 12 300 000

Tanzanie................................................................... 10 700 000

Mosambik................................................................... 5 100 000

Konžská demokratická republika............................. 4 400 000

Ghana.......................................................................... 3 600 000

Súdán.......................................................................... 3 100 000

Počet úmrtí na malárii (rok 2003)

Konžská demokratická republika.................................. 16 500

Tanzanie........................................................................... 14 200

Angola............................................................................... 11 300

Uganda............................................................................... 8 500

Malawi................................................................................. 7 000

Zambie................................................................................ 5 800

·        Žlutá zimnice je nejvíce rozšířena taktéž podél Guinejského zálivu. Jedná se o virové onemocnění způsobující rozpad krvinek; člověk má pocit chladu, upadá do blouznění a umírá vysílením.

Aby lidé podél Guinejského zálivu částečně snížili riziko nakažení malárií či žlutou zimnicí, žijí raději ve vyšších polohách než v údolích řek a při mořském pobřeží.

·        Spavá nemoc je způsobována mouchou tse tse a projevuje se takovým zeslabením člověka, že člověk neustále usíná a nakonec umírá celkovým zeslabením. Se spavou nemocí je spjata mrtvorozenost.

·        Onchocerkóza (říční slepota) je způsobována nítěnkovci Philiata parazitujícími ve sklivci lidského oka.

Tradiční africké nemoci jsou způsobeny červi, bičíkovci, viry, bakteriemi a amébami. Dále jsou značně rozšířeny různé střevní choroby - průjmová onemocnění (spjaté se ztrátami vody a krvácením a záněty ve střevech), úplavice a cholera.

AIDS se do lidské populace dostalo ze zoofilní praktiky (obcování s opicemi; vir HIV je běžně u opic přítomný, aniž by jim vadil). První projevy nemoci byly popsány v 50. letech 20. století. V současnosti jsou zdrojem AIDS promiskuita a homosexualita. Nemocí je postižena více Subsaharská Afrika (roku 2006 nakaženo 24,7 milionu osob) než Afrika severní (s Blízkým východem dohromady nakaženo jen 460 000 osob). Příčinou nízkých hodnot v arabských státech na severu Afriky je jednak ostré vyjádření islámu vůči ženské nevěře a jednak fakt, že homosexualita je považována za něco obzvláště opovržení hodného. Nejvíce nakažených lidí žije v jižní a východní Africe (hodnota ukazatele však souvisí s kvalitou zdravotní péče a z toho plynoucím podchycením nemoci).

Počet lidí žijících s HIV či AIDS (rok 2003)

Jižní Afrika................................................................... 5 300 000

Nigérie......................................................................... 3 600 000

Zimbabwe................................................................... 1 800 000

Tanzanie...................................................................... 1 600 000

Etiopie......................................................................... 1 500 000

Mosambik................................................................... 1 300 000

Keňa............................................................................ 1 200 000

Konžská demokratická republika............................. 1 100 000

Podíl lidí žijících s HIV či AIDS na populaci země (rok 2003)

(v %)

Svazijsko.................................................................................. 38,8

Botswana................................................................................. 37,3

Lesotho..................................................................................... 28,9

Zimbabwe................................................................................ 24,6

Jižní Afrika................................................................................ 21,5

Namibie.................................................................................... 21,3

Zambie..................................................................................... 16,5

Malawi...................................................................................... 14,2

Počet dětí (mladších 15 let) žijících s HIV či AIDS (rok 2005)

Nigérie............................................................................ 240 000

Jižní Afrika...................................................................... 240 000

Zimbabwe...................................................................... 160 000

Keňa............................................................................... 150 000

Mosambik...................................................................... 140 000

Zambie........................................................................... 130 000

Konžská demokratická republika................................ 120 000

Tanzanie......................................................................... 110 000

Počet úmrtí na AIDS (rok 2003)

Jižní Afrika...................................................................... 370 000

Nigérie............................................................................ 310 000

Zimbabwe...................................................................... 170 000

Tanzanie......................................................................... 160 000

Keňa............................................................................... 150 000

Etiopie............................................................................ 120 000

Mosambik...................................................................... 110 000

Konžská demokratická republika................................ 100 000

AIDS je doprovázena tuberkulózou, neboť ta napadá ve velkém rozsahu dýchací orgány lidského těla zeslabeného AIDS. Absolutní hodnoty nakažených tuberkulózou jsou v Africe nízké, neboť Afričané tuberkulózu získávají právě jen díky AIDS.

Počet lidí nakažených tbc (rok 2005)

Nigérie............................................................................ 684 000

Etiopie............................................................................ 403 000

Jižní Afrika...................................................................... 316 000

Konžská demokratická republika................................ 307 000

Keňa............................................................................... 297 000

Podíl lidí žijících s tbc na populaci země (rok 2004)

(na 100 000 obyvatel)

Džibutsko............................................................................ 1 137

Svazijsko............................................................................. 1 120

Keňa....................................................................................... 888

Sierra Leone.......................................................................... 847

Togo....................................................................................... 718

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.