Hledat zde:
Vyhledávání je nasazeno na celý server zemepis.com.
Státy A - Z:
Informace o jednotlivých státech.
O serveru:
Geografický server zemepis.com si dává za úkol poskytnout všem maximální množství zeměpisných informací nejenom o České republice, ale také celém světu a to v češtině a zdrama. Spolupracujem se serverm půjčky bez registru ihned.
Zemepis.com> Regionální geografie> Evropa> Fyzická geografie Evropy> Hydrologické poměry Evropy

Tisknou stránku

HYDROLOGICKÉ POMĚRY EVROPY

ŘÍČNÍ SÍŤ

Říční síť Evropy je ovlivněna hlavně klimatem (je dostatečně zavlažována srážkami) a geomorfologií a je vyvinuta dosti hustě. Na mnoha územích však nese znaky mladého a ještě nedokončeného vývoje. Tato území lze rozdělit na

·        ovlivněná pleistocénním zaledněním, tj. severní polovina Evropy,

·        tektonická s kenozoickými horstvy, kdy dochází stále k výzdvihu říční sítě.

Hlavní kontinentální rozvodí neprobíhá jen po nejvyšších hřebenech Pyrenejí, Alp či Karpat, ale i po starších strukturních jednotkách a v nich i po sníženinách.

Rozčlenění Evropy a její prostoupení vyvrásněnými a vyzdviženými horstvy nebylo příznivé pro vytvoření větších říčních systémů.

Největší plochu povodí má Volha (1 380 000 km2), jež zaujímá celou centrální část Východoevropské roviny, což je stará oblast vyvrásněná v prvohorách a od té doby je v tektonickém klidu, díky čemuž se zde mohla dobře rozvinout říční síť. Druhou největší plochu povodí má Dunaj (817 000 km2), který má dosti složitý vývoj, neboť na své cestě ze střední do jihovýchodní Evropy musí překonat několik pohoří.

Volha (3 690 km) a Dunaj (2 860 km) jsou i nejdelšími řekami.

Co se týče napájení řek projevuje zákonitost šírkové zonality. Ve směru od severu k jihu se zmenšuje podíl vody z ledovců a sněhu a zvětšuje se podíl dešťové vody. V horách však s přibývající výškou povodí roste podíl vody ze sněhu (v jižní Evropě je i dokonce lokálně rozhodujícím zdrojem napájení řek); zákonitost vertikální stupňovitosti je nejvýrazněji patrná na alpských řekách.

ODTOKOVÉ POMĚRY

Plošné rozložení průměrného odtoku odpovídá víceméně rozložení srážek, navíc se připojuje i vliv reliéfu. Největší odtok vykazují západní části Evropy na návětrných svazích hor a vyvýšenin, zatímco nejmenší východní části poloostrovů jižní Evropy a kotliny a nížiny, kde spadne nejmenší množství srážek a je velký výpar.

Odtokové režimy řek

1)     západoevropské řeky se vyznačují pravidelnými průtoky (díky oceánskému klimatu), případné povodně připadají na zimní měsíce, kdy jsou řeky nejvodnější. Naopak nejméně vodné jsou řeky během léta.

2)     středoevropské řeky jsou nejvodnější v rovinách, pahorkatinách a vrchovinách v únoru a březnu a v horských oblastech v březnu a dubnu, a to díky tání sněhu a k němu přidaným srážkám. Naopak nejmenší průtoky se dostavují na konci léta a začátkem podzimu. Povodně se mohou vyskytnout v kterémkoli měsíci v roce, ale nejčastější jsou na jaře po tání sněhu v horách nebo v létě z dešťů.

3)     řeky Středomoří jsou nejvodnější během zimního období, kdy odtéká až 55 % celoročního množství vody (po vydatných deštích se mohou vytvořit povodně). Nejmenší průtoky se vyskytují během léta, kdy mnohé řeky vysychají, avšak letní lijáky mohou způsobit lokální povodně.

4)     severoevropské řeky mají největší průtoky v jarních a letních měsících a nejmenší v září až listopadu. K povodním dochází v pozdním jaru po tání sněhu.

5)     horské řeky střední a severní Evropy jsou nejméně vodné během zimy.

6)     alpské řeky pramenící v ledovcích a pod sněžnou čarou vykazují největší vodnost v letních měsících a nejméně vodné bývají v zimních měsících včetně března a dubna. U řek glaciálního typu za celé letní období odteče až 70 % vody a 50 % u řek niválního typu. Přidají-li se k letní vysoké vodnosti alpských řek vydatné deště, mohou se dostavit povodně.

7)     smíšený typ odtoku znamená, že vodní režim největších evropských řek se mění od pramenů k ústím vlivem přítoků, jejichž povodí se rozkládá v odlišných přírodních oblastech. Např. horní tok určité řeky vykazuje ledovcový režim (nejvodnější měsíc srpen a nejméně vodný leden) a jak řeka na svém toku přijímá řeky oceánského typu, dochází k vyrovnávání průtoku. Patří sem např. Dunaj, Rýn, Rhôna či Pád.

LEDOVÝ REŽIM ŘEK

Je úzce spjat se zimními teplotami vzduchu a se sklonem řečiště.

1)     řeky rovin Skandinávie a východu střední Evropy zamrzají na dobu dvou (max. tří) měsíců. Před zámrzem i po jeho ukončení jsou hladiny řek zaplňovány ledovou tříští a krami.

2)     řeky západní Evropy zamrzají jen zřídka (max. na několik málo dnů) a nevyskytuje se na nich ledová tříšť, kry apod. útvary,

3)     řeky jižní Evropy, pobřežního pásu západní Evropy a ostrovů subboreálního pásu zamrzají  jen výjimečně.

4)     na horských řekách, kde padají srážky v podobě sněhu a teplota klesá pod 0 °C se sice tvoří ledové útvary, ale k zámrzu nedochází pro intenzivní turbulentní proudění vody a výskyt peřejí a proudů.

JEZERA

Na území Evropy se vyskytuje relativně velké množství jezer co do počtu, ale z hlediska plochy jsou velmi malá a jsou rozložena navíc velmi nerovnoměrně.

Největšími evropskými jezery jsou Ladožské (18 130 km2), Oněžské (9 750 km2) a Vänern (5 440 km2).

V Evropě nalezneme následující typy jezer:

·        spjatá se zaledněním, která můžeme rozdělit na karová (jezera ve vyšších a nejvyšších pásmech velkých pohoří), horská hrazená mohutnými morénovými valy (Ženevské, Bodamské, Neuchâtelské, Gardské, Lago Maggiore), vyplněné deprese uvnitř morénového materiálu (Mazurská, Pomořanská, Meklenburská jezerní plošina), jezera v tektonických pánvích přemodelovaných ledovci (Vänern, Vättern, Saimaa, Inari, Lough Neagh, Loch Lomond);

·        tektonického původu (Blatenské, Prespanské, Ochridské, Trasimenské, jezera v Chibinách),

·        sopečného původu (Bolsenské, jezera v Eifelu)

·        krasového původu (Dinárské hory, např. Plitvická jezera),

·        vzniklá uzavřením zálivů (francouzská krajina Landes, jižní pobřeží Baltského moře),

·        poříční jezera (např. dolní tok Dunaje, delta Dunaje, Rýna apod.),

·        reliktní jezera (Kaspické moře).

ZALEDNĚNÍ

Rozloha všech ledovců Evropy dosahuje cca 116 000 km2. Jejich rozšíření je v úzké závislosti s výškou sněžné čáry, která např. na Špicberkách leží ve výšce 600 m, v jižní Skandinávii v 1 350 m, ve Východních Alpách v 2 500 m a Centrálních Apeninách v 2 900 m. Dále je výška sněžné čáry závislá i na poloze svahu ke směru sluneční radiace a proudění vzduchu přinášejícímu srážky. Ledovce v dosahu působení přímořského boreálního a subarktického klimatu (Skandinávie, Island) jsou více aktivní (zásoby vody se v nich rychleji vyměňují).

Evropské ledovce

Oblast

Plocha ledovců v km2

 

 

Špicberky

58 000

Nová země

24 000

země Františka Josefa

14 500

Island

11 800

Skandy

  5 000

Alpy

  2 700

Pyreneje

       30

Polární a Připolární Ural

       25

© Zeměpis.com 2002 - 2017   |

Autor stránek zemepis.com nezodpovídá za obsah zde uveřejněných materiálů. Práva na všechny texty vlastní autor serveru! Publikování nebo další šíření obsahu serveru zemepis.com je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno a protiprávní - tedy vymahatelné soudně po osobě která jedná v rozporu s autorským právem.